Článek
Alena a její starší sestra Milada si nikdy nebyly příliš blízké, přesto spolu kvůli matce Věře dokázaly celé roky vycházet. Každá žila vlastním životem a k matce docházely podle možností. Když se ale její zdravotní stav během léta prudce zhoršil, bylo jasné, že jedna z nich bude muset převzít větší část péče. Milada pracovala jen několik hodin týdně a bydlela nedaleko, proto navrhla, že se k matce dočasně nastěhuje. Alena souhlasila. Nabízela peníze na nákupy i pomoc o víkendech a zpočátku byla ráda, že matka nemusí do zařízení a může zůstat doma.
Návštěvy začala sestra postupně zakazovat
První problémy se objevily po několika týdnech. Milada nejprve Aleně oznámila, že je matka příliš unavená a návštěvy jí nedělají dobře. Později začala rušit domluvené termíny a nakonec jí řekla, aby vůbec nechodila. Podle ní si to měla přát sama matka. Když Alena telefonovala, často jí nikdo nezvedal, případně hovor přijala Milada a oznámila, že Věra právě spí. Několikrát se Alena pokusila přijít bez ohlášení, ale dveře zůstaly zamčené.
„Pořád jsem slyšela, že máma spí, že je jí špatně nebo že si nepřeje nikoho vidět. Ptala jsem se, jestli s ní můžu alespoň na chvíli mluvit do telefonu, ale sestra mi pokaždé řekla, že ji nemám rozrušovat. Nakonec jsem začala mít pocit, že dělám něco špatného už jen tím, že se o mámu zajímám,“ popsala Alena.
Napětí mezi sestrami rostlo, jenže Alena se nechtěla s Miladou hádat v době, kdy byla jejich matka vážně nemocná. Doufala, že až se její stav trochu stabilizuje, všechno si vyříkají. K tomu už ale nedošlo. Jednoho rána jí Milada zavolala a bez dlouhého vysvětlování oznámila, že jejich matka v noci zemřela. Alena zůstala v šoku. Matku neviděla téměř šest týdnů a poslední rozhovor, který spolu vedly, byl ještě z doby, kdy byla schopná sama telefonovat.
Po pohřbu přišel seznam s částkou 46 tisíc korun
Ani samotný pohřeb napjaté vztahy mezi sestrami nezlepšil. Milada většinu věcí zařídila sama a s Alenou řešila jen nezbytnosti. Několik dní po posledním rozloučení jí však oznámila, že potřebuje vyrovnat výdaje spojené s posledními třemi měsíci matčina života. Alena předpokládala, že půjde o část nákladů za léky, hygienické potřeby nebo pohřeb. Místo toho před ni Milada položila ručně sepsaný seznam, jehož konečná částka činila 46 tisíc korun.
Na seznamu byly nákupy potravin, léky, drogerie, benzín, cesty k lékaři, příspěvek na energie a také částka označená jako náhrada za péči. Milada tvrdila, že kvůli matce omezila práci a veškeré náklady několik měsíců platila ze svého. Podle jejího názoru bylo samozřejmé, že polovinu zaplatí Alena. Ta ale chtěla nejprve vidět účtenky a zjistit, jak byly během posledních měsíců používány matčiny peníze.
„Neodmítala jsem sestře přispět. Kdyby mi ukázala, že opravdu něco platila ze svého, zaplatila bych polovinu. Jen mi nesedělo, že máma měla důchod, peníze na účtu a skoro nikam nechodila, přesto najednou vznikl dluh přes čtyřicet tisíc korun,“ uvedla.
Účtenky ukázaly něco úplně jiného
Při vyřizování pozůstalosti získala Alena přístup k podkladům, které jí předtím chyběly. Začala porovnávat bankovní výpisy matky s účtenkami, které Milada přiložila ke svému požadavku. Právě tehdy narazila na první nesrovnalosti. Několik nákupů, za které po ní sestra požadovala polovinu, bylo ve skutečnosti zaplaceno kartou jejich matky. U dalších částek zjistila, že krátce před nákupem Milada vybírala peníze z matčina účtu. Přesto je později zahrnula mezi své údajné vlastní výdaje.
Alena si následně prošla další položky. Mezi účtenkami byly například potraviny za několik tisíc korun, jenže stejné částky odpovídaly výběrům z matčina účtu. Objevily se také platby za benzín, přestože cesty k lékaři podle dokumentace zajišťovala několikrát zdravotní přepravní služba. U některých položek nebylo možné zjistit, zda vůbec souvisely s péčí o matku. Částka 46 tisíc korun, která zpočátku vypadala jako přesně vypočítané vyúčtování, se tak začala rozpadat.
„Seděla jsem nad výpisy a najednou jsem viděla stejná čísla dvakrát. Máma zaplatila nákup svou kartou a sestra po mně potom chtěla polovinu ceny, jako kdyby ho platila ona. V tu chvíli už mi nešlo ani tolik o peníze. Začala jsem přemýšlet, co dalšího mi celé měsíce neříkala,“ řekla Alena.
Sousedka jí řekla, na co nedokázala zapomenout
Nejhorší zjištění ale s penězi nesouviselo. Několik týdnů po pohřbu Alenu oslovila sousedka její matky, kterou znala dlouhé roky. Myslela si, že Alena za matkou v posledních týdnech nechodila proto, že neměla čas. Když zjistila skutečný důvod, překvapilo ji to. Podle sousedky se totiž Věra na mladší dceru opakovaně ptala a ještě několik dní před smrtí měla říkat, že by ji ráda viděla. Sousedka si vzpomněla také na okamžik, kdy chtěla Aleně zavolat, ale telefon u Věry už prý většinou držela Milada.
Pro Alenu to byla mnohem bolestivější zpráva než sporných 46 tisíc korun. Několik měsíců věřila sestře, že matka žádné návštěvy nechce a že by jí svou přítomností spíše ublížila. Teď se poprvé dozvěděla, že realita mohla být úplně opačná. Neměla už možnost zeptat se matky, co se v bytě skutečně odehrávalo, ani proč k ní Milada sestru nepouštěla.
„Peníze se dají spočítat a nějak vyřešit. Ale poslední týdny s mámou mi nikdo nevrátí. Kdybych věděla, že se se mnou chce vidět, seděla bych u ní každý den. Nejtěžší pro mě je, že jsem uvěřila člověku, kterému jsem v té chvíli věřit chtěla,“ přiznala Alena.
Požadovaných 46 tisíc korun nakonec sestře neposlala. Oznámila jí, že je ochotná podílet se pouze na prokazatelných výdajích, které Milada skutečně zaplatila ze svého a které souvisely s péčí o jejich matku. Jejich vztah se tím definitivně rozpadl. Alena ale dodnes tvrdí, že největší spor mezi nimi nikdy nebyl o účtenky ani o dědictví. Mnohem víc ji poznamenalo vědomí, že zatímco čekala, až jí sestra dovolí přijít, jejich matka možná čekala na totéž z druhé strany dveří.
zdroje: autorský text, zpracováno podle skutečnosti
