Článek
Zahradní posezení je přesně ten kus vybavení, který rozhoduje o tom, jestli se terasa nebo kout pod pergolou opravdu používá. Plastový nábytek sice pořídíte rychle a levně, jenže po pár sezonách často bledne, viklá se a ztrácí tvar. Dřevěný stůl s lavicemi působí úplně jinak. Je pevný, přirozený a do zahrady zapadne mnohem lépe. Navíc se dá vyrobit podle vlastních rozměrů, takže nemusíte přizpůsobovat prostor tomu, co zrovna nabízí hobby market.
Základem je pevné dřevo a dobrý plán
Než se člověk pustí do řezání, měl by si ujasnit jednu věc. Kolik lidí má u stolu běžně sedět. Pro menší rodinu stačí kratší varianta, ale pokud se na zahradě často griluje nebo zvou návštěvy, vyplatí se delší stůl. Praktická délka bývá zhruba 180 až 220 centimetrů. Šířka desky by měla mít alespoň 75 až 90 centimetrů, aby se na ni pohodlně vešly talíře, mísy, nápoje i běžné servírování. Výška stolu se obvykle pohybuje kolem 74 až 76 centimetrů, lavice bývají nejpohodlnější ve výšce přibližně 43 až 46 centimetrů.
Tenká prkna se nevyplatí
Na podobný zahradní set se hodí hlavně pevné stavební dřevo. Nejčastěji se používá smrk, borovice nebo modřín. Smrk je dostupný a cenově příznivější, ale potřebuje důkladnou ochranu. Modřín venku snáší vlhkost lépe, jen je dražší. Důležité je nešetřit na tloušťce materiálu. Příliš tenká prkna se mohou časem kroutit, prohýbat nebo praskat. U nábytku, který má stát venku a vydržet rodinné obědy, dětské oslavy i večerní posezení, se robustnější konstrukce jednoduše vyplatí.
Stabilita rozhoduje víc než vzhled
U domácí výroby není největším problémem samotná deska stolu, ale stabilita celé konstrukce. Nestačí přišroubovat prkna na čtyři nohy a doufat, že vše vydrží. Nohy musí být dobře propojené nosnými hranoly a na namáhaných místech se vyplatí přidat kovové úhelníky nebo šikmé vzpěry. Právě ty zabrání tomu, aby se stůl po čase rozkýval do stran. Všechny spoje je vhodné předvrtat, protože dřevo pak méně praská a vruty lépe drží. Lavice mohou být pevně spojené s konstrukcí stolu, což zvyšuje stabilitu, nebo mohou stát samostatně. Samostatné kusy se lépe přenášejí, uklízejí a podle potřeby posouvají.
Broušení není detail, ale nutnost
Hrubé dřevo může na první pohled působit stylově, ale při každodenním používání rychle ukáže slabinu. Na lavici se sedí v kraťasech, o hranu stolu se opírají ruce a kolem nábytku běhají děti. Desku, sedací části i všechny hrany je proto nutné pečlivě obrousit. Nemusí jít o dokonale zaoblený nábytkářský výsledek, ale povrch by měl být příjemný na dotek a bez třísek. Kdo chce čistší vzhled, může prkna před montáží ohoblovat nebo rovnou koupit opracované dřevo. Projekt se tím prodraží, ale výsledek bude působit mnohem profesionálněji.
Bez nátěru dřevo venku rychle zestárne
Zahradní nábytek je vystavený slunci, dešti, vlhkosti i změnám teplot. Ochranný nátěr proto není jen estetická úprava, ale nutná část celé práce. Použít se dá venkovní lazura, olej nebo krycí barva. Lazura nechá vyniknout kresbu dřeva, olej působí přirozeně a barva se hodí tehdy, když má posezení ladit s domem, plotem nebo pergolou. Častou chybou je natřít jen viditelné plochy. Vlhkost se ale do dřeva dostává i zespodu a ze spojů, které nejsou na první pohled vidět. Ideální je natírat ještě před finálním sestavením nebo alespoň velmi pečlivě ze všech stran.
Správné místo prodlouží životnost
Hotové posezení nejlépe funguje na rovném a pevném podkladu. Vhodná je terasa, dlažba, betonová plocha nebo zpevněný štěrk. Pokud stůl stojí přímo na trávě, nohy rychleji nasávají vlhkost a dřevo začne odspodu pracovat. Pomoci mohou gumové nebo plastové podložky pod nohy, které nábytek oddělí od mokrého povrchu. Na zimu se vyplatí set zakrýt nebo přesunout pod střechu. Když je konstrukce poctivá, spoje pevné a dřevo dobře ošetřené, vznikne nábytek, který nevypadá jako nouzové řešení. Naopak. Z obyčejného materiálu může být střed celé zahrady, místo pro jídlo, kávu, grilování i dlouhé letní večery.
zdroje:
