Článek
Praha se mu stala domovem i místem, kde se psal příběh člověka, který před kamerou stál už jako malé dítě. Jiří Růžička rád často říkával po mně potopa a bylo to rčení, které ho provázelo celý život. Díky své slavné matce, herečce Heleně Růžičkové, se dostal před filmové kamery už v době, kdy sotva uměl chodit. Dnes je to sedmadvacet let od chvíle, kdy z tohoto světa odešel, a jeho jméno stále vyvolává vzpomínky na jednoho z nejvíce unikátních herců celé Evropy.
Jiří přišel na svět 8. ledna roku 1956. Helena Růžičková o něm často mluvila jako o drobném a slabém dítěti, které se snažili vyživovat, aby vůbec zesílilo. Dle informací v dětství dokonce trpěl podváhou. První zkušenost s kamerou získal už jako roční batole, když se objevil ve snímku Bomba. O něco později přišla jeho první výrazná role mladého kuchaře v pohádce Tři oříšky pro Popelku, která se stala klasikou a dodnes patří k nejoblíbenějším filmům vánočního období.
Nezapomenutelná role v Troškově komedii
Největší slávu mu ale přinesla postava Tlustého Josefa v Troškově trilogii Slunce seno. Jiří se v ní stal nezapomenutelnou figurou a spolu s Helenou Růžičkovou vytvořili dvojici, kterou diváci milovali. Jeho tělesná konstituce se nakonec stala stejně známou jako jeho herectví a dlouho byl považován za nejtěžšího herce nejen u nás, ale i v celé Evropě. V soukromí prožil tři manželství.
Z toho posledního vzešly dvě dcery. Mluvilo se o tom, že Helena Růžičková do jeho vztahů často vstupovala a neustále jeho rodinu ovládala. Jiří podle slov jeho bývalé manželky neměl možnost řešit věci sám a vždy a o všem rozhodovala jeho matka. Jeho třetí žena tehdy popisovala jejich vzájemné pouto jako příliš silné, možná až nezdravé. Po rozvodu s ní začala Jiřího váha růst neuvěřitelným tempem.
Do té doby měl alespoň částečný režim, který mu pomáhal držet životosprávu. Když o to přišel, nacházel útěchu v jídle i hazardu. Byly to zvyky, které ho ničily. Lidé vyprávěli, že dokázal sníst několik obřích porcí najednou a litry sladkých nápojů pro něj byly běžnou součástí dne. Takový způsob života časem přinesl vážné následky. Od roku 1996 byl pravidelně hospitalizovaný a potýkal se s řadou zdravotních krizí.
Postupně prodělal mrtvici, infarkt, opakované kolapsy i prasklý vřed. Nakonec zůstal upoutaný na lůžko a potřeboval stálou pomoc. Helena Růžičková tehdy říkala, že si najímala několik hasičů, aby jej pravidelně obraceli a zvládali péči o jeho tělo, které už samo nezvládlo ani základní pohyb. Když byl jednoho dne převezen do nemocnice, před jeho dům byl přistaven speciální vůz pro obézní lidi. V nemocnici v Plzni se zároveň odehrál znepokojivý incident, který velmi často veřejně popisovala jeho slavná matka.
Podle Heleny Růžičkové se o něj nepokoušely jen nemoci, ale i lidská lhostejnost nebo krutost. Popsala situaci, kdy měla jedna ze sester v noci záměrně ucpávat hadičky, které přiváděly kyslík a léky. Pro rodinu to byla představa, která se těžko přijímala. Několikrát tuto nemocnici obvinila z pokusu o vraždu jejího syna. Jiří Růžička zemřel 12. února 1999. Po letech byl jeho popel rozptýlen společně s popelem jeho rodičů a jejich příběh se tak symbolicky spojil. Přestože předčasně odešel, jeho role i osobnost dál žijí v lidech, kteří si ho pamatují. Měl v sobě lehkost, humor i zvláštní křehkost, kterou diváci často cítili, i když o ní sám nemluvil.
Zdroje:
