Článek
Když se řekne mořští cikáni, většina z nás si jen těžko představí, co se za tímto označením skrývá. My si pod tím představíme Mokeny, tedy malé společenství, které žije tam, kde se pevná země mění v nekonečnou vodní plochu. Pro ně je moře jistým druhem tichého partnera. Přizpůsobili se mu natolik, že dokážou zadržet dech téměř čtvrt hodiny. Je zvláštní přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby člověk neměl pevný domov.
Kdyby celý život strávil na vodě, odkázaný jen na to, co mu moře dovolí. Přesně tak žijí Mokenové, lidé, jejichž život se odehrává na plovoucích přístřešcích. Do vnitrozemí vstupují jen výjimečně. Musí k tomu existovat závažný důvod. Nejčastěji jim to přikáže potřeba směnit vlastní úlovky za věci, které se na moři sehnat nedají. Jindy je na pevninu zahání počasí. Když vycítí, že se blíží silná bouře, schovají se, dokud se hladina znovu neuklidní.
Žijí mimo kontakt s civilizací
Tím, že žijí zcela mimo běžný svět, nepřišli vůbec nikdy do styku s psanou kulturou. Nepočítají roky, neměří majetek, nezajímají se o to, co by někde jinde znamenalo společenské postavení. Dokonce netuší, jaký je den, ani kdy se narodili. Narozeniny se u nich neslaví, svátky rovněž ne. Datumy pro ně nejsou prioritou ani životním měřítkem. Jejich měřítkem je přítomnost. Dny se řídí tím, zda je dost jídla a zda mají blízcí důvod se usmívat.
Neznají vnitřní napětí, které je běžné v evropské kultuře. Díky tomu se u nich objevují jen zřídka choroby, které jsou jinde považované za civilizační. Na Mokenech je ale něco, co fascinuje vědce po celém světě. Je to jejich tělesná přizpůsobivost. Žijí na vodě, a tak je potápění jejich každodenní činností a za roky života na moři dovedli tuto schopnost do výjimečné podoby.
Už malé děti se učí potápět, protože lov ryb je jejich způsob obživy. S věkem se jejich schopnosti prohlubují. Zkoušejí sestupovat do větší hloubky a postupným tréninkem se učí, jak zadržet dech co nejdéle. U některých z nich se stalo běžnou praxí, že jsou jim propichovány ušní bubínky. Díky tomu je velký tlak v hloubkách neochromuje.
Tajemný kmen Mokenů žije tam, kam se běžní lidé nedostanou. Pod vodou vidí i to, co varuje před tsunami.
Žádný zkušený plavec se jim nevyrovná
Ani zkušení plavci, se kterými se člověk může setkat po celém světě, nedokážou to, co Mokenové. Deset minut pod hladinou bez nadechnutí je pro tento kmen naprostá rutina. A existují mezi nimi jedinci, kteří přesáhli i třináct minut. Tak dlouho vydrží, protože to prostě potřebují. Potápějí se pro potravu do hloubek, z nichž by se jiní lidé vrátili jen stěží. Ve vodě tráví každý den mnoho hodin, aby nasbírali dost jídla pro všechny, kdo na ně čekají.
Když vědci hledali odpověď na to, jak je něco takového možné, narazili na překvapivý poznatek. Ukázalo se, že dlouhé generace života v prostředí s nedostatkem kyslíku změnily těla Mokenů tak, že mají jinou genetickou výbavu než lidé žijící na pevnině. Tyto změny vedly k vyšší hladině jistých hormonů, které ovlivnily velikost sleziny. A právě ta hraje zásadní roli při schopnosti vydržet pod vodou tak dlouho.
Život v extrémních podmínkách tedy přetvořil jejich těla způsobem, který jim umožňuje přežívat tam, kde by se jiní trápili. Pro ně je to ale domov. Lovu se věnuje jen část Mokenů, ti však zvládnou za den přinést až deset kilogramů potravy. Jenže okolní státy zvyšují vlastní rybolov a pod hladinou postupně ubývá to, co je pro Mokeny zdrojem života. Člověk si těžko nepoloží otázku, jak dlouho ještě dokážou na moři žít stejným způsobem jako jejich předkové.
Zdroje textu:
