Článek
Marie se moderním technologiím dlouho vyhýbala. Telefon používala především k volání, zprávy psala pomalu a na počítači si občas přečetla zprávy nebo prohlédla fotografie, které jí poslala dcera. Všechny účty platila stejně jako před lety. Jednou za měsíc si připravila složenky, vzala si tašku a vyrazila na poštu. Fronty jí vadily, ale připadalo jí to bezpečné. Dostala razítko, doklad si založila do desek a přesně věděla, kolik zaplatila.
Její vnuk David jí už několikrát říkal, že takový způsob nemá smysl. Tvrdil, že zbytečně platí poplatky a tráví čas čekáním. Když byla Marie jednoho zimního rána téměř hodinu na poště, připustila, že by se mohla naučit něco nového. David přijel následující víkend, sedl si s ní ke stolu a začal jí vysvětlovat, jak internetové bankovnictví funguje.
Měla jsem radost, že se mnou měl trpělivost. Všechno mi několikrát ukázal a říkal, že už se nemusím ničeho bát.
Marie si zapisovala jednotlivé kroky do sešitu. David jí pomohl nainstalovat bankovní aplikaci do telefonu, nastavil přihlášení a ukázal jí, kde uvidí zůstatek. První platbu poslali společně. Marie byla nervózní, ale když jí přišlo potvrzení, připadala si samostatnější. Věřila, že jí vnuk prokázal velkou službu.
Vnuk znal heslo i přístupový kód
Při nastavování aplikace si Marie nedokázala zapamatovat všechny údaje. David proto navrhl heslo, které pro ni mělo být jednoduché. Zapsal jí ho na papír a jednu kopii si nechal také. Tvrdil, že je to pro případ, kdyby se jí něco pokazilo. Marie nad tím nepřemýšlela. Byl to její vnuk, kterého znala od narození. Hlídala ho, když byl malý, pomáhala mu se školou a později mu několikrát půjčila peníze.
David za ní od té doby chodil častěji. Někdy jí objednal léky, jindy zaplatil účet za elektřinu nebo zkontroloval, zda jí přišel důchod. Marie mu pokaždé podala telefon a nechala ho, aby vše vyřídil. Částkám na obrazovce příliš nerozuměla a malé písmo se jí špatně četlo. Hlavní pro ni bylo, že účty byly zaplacené včas.
Nenapadlo mě, že bych si měla hlídat vlastní telefon před člověkem z rodiny. Davidovi jsem věřila více než komukoliv jinému.
Během dalších měsíců si Marie zvykla, že na poštu už téměř nechodí. Peníze za nájem, elektřinu a telefon odcházely automaticky. David jí vysvětlil, že jde o trvalé příkazy, díky kterým nemusí každý měsíc nic zadávat. Marie byla ráda, že má méně starostí. Vůbec ji nenapadlo kontrolovat seznam pravidelných plateb.
Na účtu chybělo více peněz, než čekala
První pochybnosti přišly téměř po půl roce. Marie šla do lékárny a chtěla zaplatit kartou několik léků a doplatků. Platba byla zamítnuta. Překvapilo ji to, protože důchod jí přišel před několika dny a žádný větší nákup nedělala. Zaplatila hotově a po návratu domů se pokusila otevřít bankovní aplikaci.
V přehledu viděla několik plateb, kterým rozuměla. Byl tam nájem, elektřina, telefon a nákup v obchodě. Mezi nimi se ale objevila také částka 2 500 korun, která odešla na účet se jménem jejího vnuka. Marie si nejprve myslela, že jde o jednorázovou platbu. Davidovi občas přispěla na benzín nebo mu dala peníze k narozeninám. Když však otevřela historii, zjistila, že stejná částka odcházela každý měsíc.
Celkem už z jejího účtu zmizelo patnáct tisíc korun. U některých plateb byla poznámka pomoc s domácností. Marie si však nevzpomínala, že by se s Davidem na něčem takovém domluvila. Za běžné nákupy mu peníze dávala zvlášť a nikdy mu neslíbila pravidelnou odměnu.
Dívala jsem se na ty platby a pořád jsem si říkala, že musí existovat nějaké vysvětlení. Nechtěla jsem připustit, že by to mohl udělat vědomě.
Marie zavolala dceři. Ta přijela ještě téhož večera a společně prošly všechny pohyby na účtu. Dcera našla v nastavení trvalý příkaz, který byl zadán několik dní poté, co David babičce aplikaci zprovoznil. Platba měla odcházet každý měsíc bez časového omezení.
David nejprve tvrdil, že šlo o dohodu
Když Marie vnukovi zavolala, nepřišel okamžitě. Tvrdil, že pracuje a zastaví se až následující den. Při osobním rozhovoru byl nejprve překvapený, že babička na platby přišla. Potom řekl, že si myslel, že se na pravidelném příspěvku domluvili. Připomněl jí, že jí pomáhal s bankovnictvím, nákupy i telefonem.
Marie si však byla jistá, že o částce 2 500 korun nikdy nemluvili. Pomoc vnuka považovala za běžnou součást rodinných vztahů. Kdyby si David řekl o peníze, pravděpodobně by mu občas pomohla. Nejvíce ji zasáhlo, že příkaz vytvořil bez jejího vědomí a spoléhal na to, že si ho nevšimne.
Když na něj dcera naléhala, David nakonec přiznal, že měl problémy s placením nájmu. Tvrdil, že si peníze chtěl pouze půjčit a později je vrátit. Trvalý příkaz nastavil proto, že se styděl babičku každý měsíc žádat. Neuměl však vysvětlit, proč jí o platbách neřekl ani poté, co se jeho finanční situace zlepšila.
Kdyby za mnou přišel a řekl mi, že nemá na nájem, nejspíš bych mu pomohla. On si ale vzal peníze sám a ještě mi namluvil, že mi usnadňuje život.
Peníze nebyly jediným problémem
Marie trvalý příkaz okamžitě zrušila. S dcerou navštívila banku, změnila všechny přístupové údaje a nechala si vysvětlit, jak může jednotlivé platby kontrolovat. David slíbil, že peníze postupně vrátí. První část poslal ještě ten týden, ale Marie věděla, že jejich vztah už nebude stejný.
Nešlo pouze o patnáct tisíc korun. Mnohem horší byl pocit, že někdo využil její důvěry a nejistoty v prostředí, kterému nerozuměla. David věděl, že se v aplikaci neorientuje a historii plateb téměř neotevírá. Právě proto mohl trvalý příkaz několik měsíců zůstat bez povšimnutí.
Marie internetové bankovnictví používat nepřestala. Naopak se rozhodla naučit se s ním zacházet lépe. Dcera jí nastavila upozornění na každou odchozí platbu a jednou týdně společně kontrolovaly účet. Heslo už Marie nikomu nedávala a přístupový kód si zapamatovala.
Nechci se technologií vzdát jen proto, že mě někdo zklamal. Musela jsem se ale naučit, že ani vlastní rodině nemohu předat úplnou kontrolu nad svými penězi.
David k ní nějakou dobu nechodil. Později se několikrát omluvil a začal dluh pravidelně splácet. Marie s ním zůstala v kontaktu, ale její důvěra se vracela pomalu. Pomoc přijímala, když ji potřebovala, telefon však už nikomu nepodávala bez dozoru.
Příběh pro ni měl nepříjemnou, ale důležitou pointu. Moderní technologie mohou seniorům výrazně usnadnit život, pokud si nad svými účty ponechají kontrolu. Rodinná pomoc by nikdy neměla znamenat, že člověk přestane vědět, co se s jeho penězi děje. Důvěra totiž není totéž jako neomezený přístup.
zdroje: autorský text
