Článek
Lesknáčka dubového vědci objevili v roce 2022 na území dnešní chráněné krajinné oblasti Soutok nedaleko zámečku Pohansko u Břeclavi. Jeden exemplář zachytila návnadová nárazová past umístěná na kmeni mohutného, částečně odumřelého dubu letního. Strom měl ve výšce měření průměr přibližně 160 centimetrů. Do té doby pocházel poslední potvrzený nález z roku 1911 ze Střelic u Brna, takže druh nebyl na českém území doložen 111 let. Objev byl odborně zpracován a zveřejněn až později.
Nenápadný brouk patří k evropským raritám
Lesknáček dubový, odborně Pityophagus quercus, dorůstá zhruba jednoho centimetru a patří do čeledi lesknáčkovitých. Typický je pro něj lesklý povrch těla, podle kterého dostala celá skupina české jméno. Na rozdíl od běžnějších příbuzných je úzce spojený se starými duby. Zdržuje se pod jejich kůrou a využívá chodbičky kůrovců, jimiž se také živí. Právě skrytý způsob života spolu s mimořádně řídkým výskytem způsobuje, že jej lze v přírodě jen velmi obtížně zaznamenat.
Výskyt druhu je rozdrobený napříč jižní, střední a jihovýchodní Evropou. I v zemích, kde byl potvrzen, bývá znám pouze z jedné nebo několika lokalit. Odborníci jej proto řadí mezi nejvzácnější evropské brouky. Český nález navíc doplnilo přezkoumání starého exempláře uloženého ve sbírce Národního muzea. Pocházel z pražského Radotína a podle podoby štítků mohl být nasbírán ve dvacátých letech minulého století. Potvrdil tak historický výskyt lesknáčka také v Čechách, přestože v současnosti tam pro něj zřejmě vhodné prostředí nezůstalo.
Přežití druhu závisí na stromech starých stovky let
Lesknáček dubový není vázaný pouze na konkrétní druh stromu, ale na velmi specifickou podobu krajiny. Potřebuje mohutné, stárnoucí duby vyrůstající v dostatečně světlém a otevřeném prostředí. Takové stromy mají silné kmeny, odumírající části, narušenou kůru a množství drobných stanovišť, která mladý hospodářský les nedokáže nahradit. Soutok je v evropském měřítku mimořádný tím, že se zde zachovaly stovky let staré duby v lužních lesích a na částečně zalesněných loukách.
Staroduby však postupně odumírají a nová generace vhodných stromů dlouho chyběla. Tradiční lesní pastva a další způsoby hospodaření, které udržovaly porosty světlé, byly opuštěny už na konci devatenáctého století. Změny vodního režimu po regulaci řek a výstavbě přehrad navíc zhoršily podmínky pro staré stromy. Když jejich koruny zarostou hustým lesem, ubývá jim světlo i prostor. Odstranění starého nebo částečně odumřelého dubu proto nemusí znamenat ztrátu jediného stromu, ale zánik celého společenstva organismů, které jinde přežít nedokážou.
Ochrana musí začít desítky let předem
V oblasti Soutoku se od roku 2007 ponechávají na pasekách stojící stromy, přibližně sto jedinců na deset hektarů. Většina z nich přežila, rychle sílí a dnes se jejich počet počítá v tisících. Ochranáři zároveň uvolňují biologicky cenné staré duby na okrajích lesů, prosvětlují vybrané porosty a vysazují nové stromy na loukách. Výsledek se ale projeví až za mnoho desetiletí, protože vhodný starodub nelze rychle vypěstovat ani technicky nahradit. Autoři odborné práce proto doporučují považovat lesknáčka dubového v Česku na Moravě za kriticky ohrožený druh, zatímco v Čechách zůstává regionálně vyhynulý.
Zdroje:
