Článek
05:50: Turisté odlétají ze Šarm aš-Šajchu
Sobota 31. října 2015 začala na letišti v egyptském Šarm aš-Šajchu jako mnoho jiných dnů na konci turistické sezony. Cestující letu 7K9268 měli za sebou dovolenou u Rudého moře a čekala je přibližně pětihodinová cesta do Petrohradu. Na palubě bylo 217 cestujících a sedm členů posádky, převážná většina z nich pocházela z Ruska.
Charterový spoj provozovala společnost Kogalymavia pod značkou Metrojet. Airbus A321-231 registrace EI-ETJ nebyl nový – sloužil od roku 1997 – ale podle dostupných záznamů byl způsobilý k letu. V roce 2001 sice při přistání v Káhiře poškodil ocas, oprava jej však vrátila do běžného provozu. Právě tato stará událost měla po havárii na několik dnů odvést pozornost nesprávným směrem.
Stroj odstartoval v 5:50 místního času. Počasí nepředstavovalo problém a letoun stoupal nad hornatou poušť Sinajského poloostrova. Posádka nehlásila závadu ani nežádala o návrat. Data později ukázala klidný let řízený autopilotem. V kabině se podávaly první nápoje a před letadlem byla ještě většina trasy. Podle záznamu v databázi Aviation Safety Network nic v prvních minutách nenaznačovalo, že se z běžného charteru stane nejtragičtější událost v historii typu Airbus A321.
06:13: Poslední sekundu přeruší prudký zvuk
Přibližně 23 minut po vzletu byl Airbus ve výšce kolem 9 400 metrů. Pak se jeho letové záznamy náhle přerušily. Řídící letového provozu neobdrželi žádné nouzové volání. První zprávy tvrdily, že piloti požádali o odklon kvůli technickým potížím, vyšetřování je však nepotvrdilo.
Na konci nahrávky z kokpitu nebyla slyšet hádka s neovladatelným strojem ani postupné selhávání motoru. V poslední sekundě se ozval prudký zvuk a oba zapisovače přestaly pracovat. Letoun se rozpadl ve vzduchu tak rychle, že posádka neměla čas popsat situaci vysílačkou, natož zahájit nouzové klesání.
Úlomky začaly dopadat do pusté oblasti severního Sinaje. Některé části trupu ležely daleko od hlavního místa nárazu. Rozsah pole trosek, dlouhého zhruba třináct kilometrů, ukazoval, že se konstrukce nerozbila až o zem. Všech 224 lidí na palubě zahynulo. Šlo nejen o nejhorší katastrofu A321, ale také o nejtragičtější leteckou událost na území Egypta a největší ztrátu na životech v dějinách ruského civilního letectví.
První dny: Podezření padá na starou opravu
Záchranáři našli oba zapisovače už den po pádu. Egyptské vyšetřování podpořili odborníci z Ruska, Francie, Německa a Irska, tedy zemí spojených s provozovatelem, výrobcem letadla, motory nebo registrací stroje. Brzy bylo zřejmé, že vysvětlení musí přijít z drobných stop na troskách a z posledního okamžiku zvukového záznamu.
Zpočátku se mluvilo o únavě materiálu a o opravě po nárazu ocasu v roce 2001. Historie letectví zná případy, kdy vadně opravená zadní část trupu po letech selhala. Vyšetřovatelé proto nemohli tuto možnost jednoduše odmítnout. Zvažovali také explozi paliva, požár baterií nebo jinou náhlou technickou poruchu.
Jenže obraz trosek začal vyprávět jiný příběh. Poškození směřovalo z vnitřku kabiny ven a na úlomcích i osobních věcech se našly stopy cizí výbušniny. Zdroje blízké vyšetřování už 8. listopadu řekly agentuře Reuters, že jsou si z devadesáti procent jisté bombou. Prudký zvuk v poslední sekundě nahrávky přestal být záhadným důsledkem rozpadu; stal se jeho pravděpodobným začátkem.
17. listopadu: Rusko označuje pád za teroristický útok
Rozhodující veřejné oznámení přišlo sedmnáct dní po katastrofě. Šéf ruské tajné služby FSB Alexandr Bortnikov uvedl, že na troskách byly nalezeny stopy výbušniny zahraniční výroby. Podle ruských odborníků explodovalo uvnitř letadla improvizované zařízení o síle až jednoho kilogramu TNT. Prezident Vladimir Putin označil zničení stroje za teroristický útok.
K odpovědnosti se už v den pádu přihlásila sinajská odnož takzvaného Islámského státu. Tvrdila, že šlo o odvetu za ruské letecké údery v Sýrii. Později zveřejnila fotografii předmětu sestaveného údajně z plechovky nápoje Schweppes, spínače a rozbušky. Snímek však sám o sobě nedokazoval, že právě toto zařízení bylo v letadle, ani jak se dostalo přes letištní kontroly.
Pozornost se proto obrátila k zabezpečení letiště. Reuters v lednu 2016 s odvoláním na bezpečnostní zdroje napsal, že z umístění bomby je podezřelý mechanik EgyptAir, jehož příbuzný se přidal k extremistům. Spolu s ním měli být zadrženi další zaměstnanci a policisté. Egyptské úřady i společnost EgyptAir to popřely a veřejně předložený důkaz, který by konkrétního pachatele spojil s bombou, dodnes chybí. Verzi o insiderovi proto nelze vydávat za uzavřený fakt.
Od uzemněných letů k chybějící závěrečné zprávě
Británie zastavila lety do Šarm aš-Šajchu už několik dnů po pádu, Rusko následně přerušilo letecké spojení s celým Egyptem. V egyptských letoviscích uvízly desetitisíce turistů, které aerolinky odvážely za mimořádných bezpečnostních podmínek. Pro zemi závislou na cestovním ruchu znamenala katastrofa další těžkou ránu. Na letištích se zpřísnily kontroly zaměstnanců, zavazadel i přístupu k letadlům.
Egypt zpočátku tvrdil, že jeho předběžné vyšetřování nenašlo důkaz teroristického zásahu. Prezident Abd al-Fattáh as-Sísí však v únoru 2016 veřejně mluvil o tom, že teroristé letadlo sestřelili, aby poškodili turistiku a vztahy země s Ruskem. Ani tím ale nebylo nahrazeno standardní technické vysvětlení, které by popsalo všechny důkazy, místo výbuchu a selhání bezpečnostního řetězce.
Právě tento dokument zůstává poslední neuzavřenou kapitolou. Ještě v únoru 2025 Reuters upozorňoval, že Egypt konečnou zprávu o letu 7K9268 nevydal. Základní příčina je přesto podložena fyzickými stopami: výbušné zařízení uvnitř stroje spustilo jeho rozpad ve vzduchu.
Airbus tedy nezničila jeho stará oprava ani chyba pilotů. Posádka až do posledního okamžiku řídila fungující letadlo a nedostala čas zasáhnout. Tragédie letu 7K9268 ukázala slabinu, kterou nelze odstranit dokonalejším výcvikem v kokpitu: pokud bomba projde na palubu, může být rozhodnuto ještě dříve, než se kola odlepí od ranveje.
