Článek
08:20 – Pouštní horko, poutníci a osudové ušetření času
Je čtvrtek 11. července 1991 ráno. Na mezinárodním letišti v Džiddě nastupuje do čtyřmotorového proudového letounu Douglas DC-8 kanadské charterové společnosti Nationair celkem 247 nigerijských muslimských poutníků a 14 členů posádky. Stroj operující pod hlavičkou Nigeria Airways má věřící dopravit po ukončení posvátné pouti Hajj zpět do nigerijské Sokoty. Venkovní teplota rychle stoupá nad třicet stupňů Celsia.
Před odletem si kanadský mechanik všimne, že dvě pneumatiky na levém hlavním podvozku mají výrazně nižší tlak, než vyžadují bezpečnostní předpisy. Správný postup velí pneumatiky dofouknout stlačeným dusíkem, nebo je rovnou vyměnit. Jenže letištní dusíková stanice je v tu chvíli nedostupná a hrozí, že by shánění servisu způsobilo více než hodinové zpoždění. Projektový manažer spěchající na včasný odlet proto jakýkoliv zásah odmítne a přikáže posádce odstartovat.
08:28 – Výbuch na ranveji a stažení hořícího podvozku
Ve 08:28 dostává čtyřmotorový kolos s padesátiletým kapitánem Williamem Allanem za řízením povolení ke vzletu. Stroj se rozjíždí po rozpáleném asfaltu dráhy. Při rychlosti kolem 170 kilometrů za hodinu podhuštěná pneumatika číslo dvě pod obrovským zatížením a třením nevydrží a roztrhne se.
Okamžitě nato dochází k přetížení sousední pneumatiky číslo jedna, která vybuchuje vzápětí. Obnažené kovové disky kol drhnou o beton, vykřesávají snůšku jisker a odletující žhavé kusy pryže zapalují zbytky pneumatik. Kapitán sice zaslechne ránu, ale protože letadlo už dosáhlo rozhodující rychlosti, pokračuje ve vzletu a zvedá stroj do vzduchu. Vteřinu nato se posádka dopouští osudového kroku: zatahuje podvozek. Hořící pneumatiky i rozžhavené disky se tak dostávají přímo do uzavřené podvozkové šachty pod podlahou kabiny.
08:33 – Peklo pod podlahou a postupný rozpad řízení
V utěsněné podvozkové šachtě chybí automatické hašení a požár nalézá ideální podmínky k šíření. Hořící pryž a palivo z poškozeného potrubí vytvářejí žár dosahující stovek stupňů Celsia. Oheň během pár minut přepaluje hlavní hydraulická vedení, elektrické kabely i nosné konstrukce.
Ve 08:33 se v pilotní kabině rozsvěcují varovné kontrolky selhání hydrauliky a v zadní části letadla propuká obrovský požár. Žár prohořívá podlahou kabiny pro cestující, do prostoru vniká hustý uhelnatý kouř a někteří pasažéři probořením hořící konstrukce padají ze stroje ještě za letu. Kapitán vyhlašuje stav nouze a pokouší se o okamžitý návrat na letiště v Džiddě. Řízení však pod rukama pilotů přestává reagovat, jak oheň postupně ničí veškeré ovládací kabely výškových a směrových kormidel.
08:38 – Pád před přistávací dráhou a skandál kanadského dopravce
Je 08:38:00. Zcela neovladatelný Douglas DC-8 klesá v hustém dýmu k přistávací dráze 34L. Do dosednutí zbývají necelé tři kilometry, když hořící stroj ztrácí veškerou stabilitu, překlápí se na bok a v rychlosti přes čtyři sta kilometrů za hodinu naráží do pouštního písku. Následuje masivní výbuch a všech 261 lidí na palubě v jediném okamžiku umírá.
Detailní vyšetřování, které vedl Kanadský úřad pro bezpečnost dopravy ve spolupráci se saúdskoarabskými orgány, potvrdilo, že spouštěčem tragédie byla vědomě zanedbaná údržba pneumatik a jejich stažení do podvozkové šachty. Záznamy uložené v databázi Aviation Safety Network i dokumenty, které eviduje americký Federální letecký úřad, odhalily skandální praktiky vedení společnosti Nationair, jež dlouhodobě tlačilo na posádky i mechaniky a zanedbávalo bezpečnostní standardy. Mnohočetné žaloby a ztráta reputace vedly k tomu, že kanadský charterový dopravce po několika měsících vyhlásil bankrot. Katastrofa v Džiddě tak natrvalo změnila bezpečnostní pravidla týkající se kontroly tlaku pneumatik i systémů detekce požáru v podvozkových šachtách civilních letadel.
Další zdroj:
