Článek
20:10 – Rutinní let z Tchaj-peje a osudové zavadění o páku
Je úterý 26. dubna 1994 podvečer. Dvoumotorový širokotrupý Airbus A300-600R tchajwanské společnosti China Airlines na letu číslo 140 dokončuje dvouhodinový přelet z Tchaj-peje do japonské Nagoje. Na palubě cestuje 256 pasažérů a 15 členů posádky. Přiblížení k přistávací dráze 34 probíhá za klidného počasí a do dosednutí zbývá jen několik minut.
Za řízením sedí šestatřicetiletý druhý pilot Yeh Mani-Ching, který ručně klesá podle přístrojového navádění, zatímco na jeho práci dohlíží sedmačtyřicetiletý kapitán Wang Lo-chi. Ve 20:14, ve výšce pouhých 300 metrů nad zemí, nastává první článek osudového řetězce. Druhý pilot při úpravě tahu motorů neúmyslně zavadí prstem o páku režimu opakovovaného vzletu (TO/GA). Palubní počítač tento dotyk vyhodnotí jako pokyn k okamžitému přerušení přistání a přechodu do stoupání.
20:14 – Zápas o klesání a tichá vzpoura automatiky
Autopilot i automatické řízení tahu motorů okamžitě zvýší výkon a začnou zvedat čumák letadla k nebi. Kapitán si přerušení manévru všimne a přikáže druhému pilotovi, aby systém vypnul a pokračoval v klesání. Jenže druhý pilot místo správného deaktivování režimu TO/GA zatlačí řídicí páku vší silou dopředu, aby stroj přinutil dál klesat k přistávací dráze.
V ten moment se rozbíhá tichý a neviditelný souboj mezi lidmi a strojem. Zatímco piloti ručně tlačí výškové kormidlo dolů, zapnutý autopilot se snaží dodržet povel k opakováním vzletu. Aby přetlačil sílu pilotů na kniplu, začne automatika nenápadně přestavovat nastavitelnou ocasní plochu (trim) do extrémní polohy pro stoupání. Piloti o tomto automatickém přestavování vodorovného stabilizátoru nemají tušení.
20:15 – Prudký výšvih, pád po křídle a zkáza u ranveje
Ve 20:15, ve výšce 170 metrů nad zemí, přebírá řízení kapitán a vypíná autopilota. Vypnutím automatiky však nastává katastrofa. Ocasní plocha zůstává zablokovaná v extrémní poloze zvedající čumák nahoru a letadlo náhle ztratí vyvažující sílu pilotních rukou. Obří Airbus prudce zakloní čumák k nebi pod úhlem přes padesát stupňů.
Rychlost stroje okamžitě padá k nule. Kapitán i druhý pilot dávají plynové páky na plný výkon, ale v takovém úhlu náběhu křídla ztrácejí veškerý aerodynamický vzlak. Ve 20:15:45 přechází neovladatelný Airbus do pádové rychlosti, přepadává po levém křídle a ze sta metrů padá břichem přímo na travnatou plochu vedle přistávací dráhy. Po nárazu v obrovské rychlosti stroj vybuchuje a plameny pohlcují většinu trupu. Z 271 lidí na palubě přímo na místě nebo po převozu do nemocnice umírá 264 osob. Neštěstí přežívá zázrakem pouze sedm cestujících, převážně dětí sedících v přední části kabiny.
Změna filozofie řízení a úprava palubních počítačů
Vyšetřování, které vedl Japonský úřad pro bezpečnost dopravy, odhalilo zásadní nedostatky v logice autopilotů i v tréninku posádek. Jak podrobně dokládá databáze Aviation Safety Network, piloti nebyli dostatečně proškoleni o tom, že ruční přetlačování kniplu neodpojí automatické přestavování vodorovného stabilizátoru na daném typu Airbusu.
Na základě tragédie v Nagoji musel výrobce Airbus neprodleně upravit softwarové vybavení v počítačích všech strojů řady A300 a A310. Nový systém byl nastaven tak, aby se autopilot okamžitě odpojil v momentě, kdy pilot vyvine na řídicí páku větší ruční sílu. Výrobci rovněž upravili konstrukci páček TO/GA, aby se zabránilo jejich náhodnému stisknutí, a letecké společnosti po celém světě překopaly výcvikové programy zaměřené na koordinaci posádky při selhání automatiky.
Další zdroj:
