Článek
11:30 – Stávka v Londýně a přecpaný širokotrupý kolos
Je neděle 3. března 1974 dopoledne. Na pařížském letišti Orly přistává tříproudový obří letoun McDonnell Douglas DC-10 turecké společnosti Turkish Airlines na letu číslo 981 z Istanbulu do Londýna. V britské metropoli v tu dobu probíhá stávka zaměstnanců aerolinek British Airways, což způsobuje chaotické rušení letů. Stovky britských fanoušků ragby, turistů a cestujících tak marně hledají náhradní spojení.
Turecká společnost se rozhodne využít volná místa ve svém obřím stroji a nabrat uvízlé pasažéry v Paříži. Paluba se zaplňuje do posledního místa. Na cestu do Londýna nastupuje 335 cestujících a 11 členů posádky. Zatímco se cestující usazují, na letištní ploše zavírá francouzský pozemní mechanik zadní nákladové dveře na levé straně trupu. Otočí vnější pákou a zajišťovací kolík na pohled zaskočí do správné polohy. Uvnitř složitého uzavíracího mechanismu však k plnému uzamčení nedojde.
12:40 – Exploze pod podlahou a ztráta hydrauliky
Ve 12:30 dostává let 981 povolení ke vzletu a stoupá směrem k Anglickému průlivu. O devět minut později, ve výšce přibližně 3 500 metrů nad městečkem Meaux, dosáhne tlakový rozdíl mezi přetlakovanou kabinou a vnějším prostředí kritické hodnoty. Špatně zajištěná vrata nákladového prostoru pod obrovským nápohem vzduchu náhle vyletí z trupu.
Následky dekomprese jsou okamžité a devastující. Prudký pokles tlaku v nákladovém prostoru způsobí, že se podlaha kabiny pro cestující přímo nad vraty prohne a zhroutí dolů. Právě pod touto podlahou vedou hlavní i záložní trubky hydraulického řízení, které spojují knipl a pedály v kokpitu s kormidly na ocase. Zhroucená konstrukce podlahy všechny hydraulické kabely v jediném okamžiku přetrhne a vypne i druhý motor umístěný v ocase.
12:41 – Neovladatelný pád do lesa Ermenonville
V pilotní kabině nastává nepředstavitelná krizová situace. Kapitán Nejat Berköz a druhý pilot Oral Ulusman zjišťují, že knipl i pedály jsou úplně mrtvé. Letadlo nereaguje na žádné zásahy do řízení. Těžký stroj sklápí čumák k zemi, naklání se doleva a v nekontrolovaném střemhlavém pádu nabírá obrovskou rychlost.
Piloti se zoufale pokoušejí regulovat pád měněním tahu dvou zbývajících motorů pod křídly, ale v nízké výšce a při rozpadu aerodynamické stability nemají šanci. Ve 12:41:13, pouhých 77 sekund po odtržení nákladových dveří, naráží DC-10 v rychlosti přes 800 kilometrů za hodinu do hustého porostu lesa Ermenonville u městečka Senlis. Obrovská síla nárazu letoun doslova roztříští na tisíce drobných částí. Všech 346 lidí na palubě umírá v jediném okamžiku. V té době šlo o vůbec nejtragičtější leteckou nehodu v historii.
Utajované varování a ignorovaná lekce z minulosti
Vyšetřování, které vedly francouzské orgány ve spolupráci s americkým úřadem Národní úřad pro bezpečnost dopravy, odhalilo mrazivé pozadí celého neštěstí. Konstrukční vada uzavíracího mechanismu nákladových dveří nebyla pro výrobce žádnou novinkou. Už v červnu 1972 se u téměř nového stroje DC-10 společnosti American Airlines nad kanadským Windsorem stala totožná nehoda. Tehdejší posádce se zázrakem podařilo s poškozeným letadlem přistát a inženýři dodavatelské firmy Convair napsali interní varování, že podlaha kabiny je konstrukčně zranitelná a hrozí katastrofa.
Tento závažný dokument však skončil v zásuvce. Jak oficiálně potvrdil Federální letecký úřad, výrobce se dohodl na dobrovolných úpravách bez vydání povinného bezpečnostního příkazu. Dokumentace uložená v databázi Aviation Safety Network navíc ukázala, že na tureckém letadle byly úpravy formálně zaevidovány jako hotové, ačkoliv ve skutečnosti k žádné opravě nedošlo. Pařížská tragédie tak natrvalo změnila certifikační procesy civilních letadel a přinutila výrobce po celém světě přepracovat konstrukci podlah i nákladových dveří.
Další zdroj:
