Článek
20:00 – Horké léto v New Yorku a osudový odklad na ranveji
Je středa 17. července 1996 podvečer. Na mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku panuje typický letní shon. U odletové brány stojí čtyřmotorový širokotrupý Boeing 747-100 společnosti Trans World Airlines (TWA) na dálkovém letu číslo 800 do Paříže s následným pokračováním do Říma. Na palubě sedí 212 cestujících a 18 členů posádky. Mezi pasažéry je šestnáctičlenná skupina studentů francouzštiny ze střední školy v Pensylvánii se svými doprovody, rodiny s dětmi, sportovci i řada francouzských občanů vracejících se z prázdnin domů.
Předpověď počasí pro přelet oceánu je příznivá, ale plánovaný odlet v 19:00 se výrazně rozpadá. Na palubě dochází ke zdržení kvůli neshodě v počtu odbavených zavazadel a vykládání jednoho kufru pasažéra, který k letu nenastoupil. Odlet se posouvá o více než hodinu a dvacet minut. Během tohoto dlouhého čekání na rozpálené stojánce v rozpalujícím letním horku běží klimatizační jednotky naplno. Tyto agregáty jsou umístěny přímo pod neobsazenou centrální palivovou nádrží v trupu letadla.
V obří nádrži zůstává po předchozím příletu jen minimální zbytek paliva – přibližně dvě stě litrů Jet-A. Sálavé teplo z nepřetržitě pracující klimatizace zahřívá dno nádrže a způsobuje, že se palivo na dně rychle odpařuje. Vnitřní prostor uzavřené nádrže se plní vysoce hořlavou směsí palivových výparů a vzduchu, která čeká na jediný spouštěcí impuls.
20:31 – Blesk bez mraků a zkáza obřího stroje nad oceánem
Ve 20:19 dostává posádka zkušeného kapitána Stevena Snydera a instruktora Ralpha Kevorkiana zaplněného letounu konečně povolení ke vzletu. Těžký stroj nabírá rychlost na ranveji 22R a odlepuje se od země. Letadlo plynule stoupá nad jižní pobřeží ostrova Long Island. Všechny palubní systémy fungují bezchybně a ve 20:30 posádka přebírá pokyny od zónového řízení letového provozu v Bostonu k dalším výstupovým manévrům do cestovní hladiny.
Ve 20:31:12, ve výšce přibližně 4 200 metrů nad mořskou hladinou u městečka East Moriches, dochází k tragickému rozuzlení. V zestárlé elektroinstalaci letadla, které sloužilo v provozu už více než čtvrt století, nastává elektrický zkrat. Vysoké napětí z rozvodného kabelu kabinového osvětlení se kvůli poškozené izolaci přenese do nízkonapěťového vodiče snímače hladiny paliva. Tento nečekaný elektrický impuls proniká přímo do centrální palivové nádrže, kde na svorce snímače vytvoří drobnou jiskru.
Výbušné výpary uvnitř nádrže v jediném okamžiku vzplanou. Následná masivní dekomprese a vnitřní tlaková vlna doslova roztrhnou konstrukci trupu v místě uchycení křídel. Přední část letadla i s kabinou pro cestující a kokpitem se odděluje a v nekontrolovaném pádu míří k hladině. Zbytek trupu se dvěma křídly a běžícími motory bez přídě ještě na několik vteřin prudce vystřelí nahoru do výšky téměř pěti kilometrů, než se roztříští a v obřích plamenech padá do vod Atlantského oceánu. Všech 230 lidí na palubě umírá.
20:32 – Očité svědectví z pláží a zrození mýtu o raketě
Katastrofa se odehrává v přímém přenosu před očima stovek svědků. Lidé na plážích Long Islandu, posádky rybářských lodí i piloti jiných letadel vidí na podvečerní obloze světelnou čáru stoupající směrem vzhledem k horizontu a následnou obří ohnivou kouli. Vzhledem k tehdejší napjaté mezinárodní situaci a nadcházejícím olympijským hrám v Atlantě se okamžitě šíří spekulace o teroristickém útoku nebo náhodném sestřelení letadla cvičnou raketou amerického námořnictva.
Do akce vstupuje Federální úřad pro vyšetřování, který rozjíždí nejrozsáhlejší a nejdražší trestní vyšetřování v historii Spojených států. Americké námořnictvo vysílá specializované potápěče, robotické ponorky i sonarová plavidla. Z čtyřicetimetrové hloubky mořského dna záchranáři během několika měsíců vyzvedávají přes 95 % všech trosek zničeného letadla i pozůstatky všech obětí. V obřím hangáru na bývalé vojenské základně Calverton začíná mravenčí práce: inženýři a vyšetřovatelé sestavují trosky trupu kus po kusu na speciální drátěnou konstrukci.
Nejdražší rekonstrukce v dějinách a zásadní změna pravidel
Čtyři roky trvající vyšetřování, které vedl Národní úřad pro bezpečnost dopravy, jakékoliv vnější napadení raketou či teroristickou náloží přesvědčivě vyvrátilo. Světelná čára na obloze, kterou svědci považovali za raketu, byl ve skutečnosti hořící trup letadla stoupající bez přídě k nebi po prvotním výbuchu. Metalurgické rozbory plechů bezpečně potvrdily, že stěny centrální palivové nádrže byly ohnuté směrem ven, což jednoznačně potvrdilo explozivní destruktivní sílu vycházející z vnitřku nádrže. Na troskách se nenalezly žádné stopy po výbušninách ani střelivu.
Oficiální zpráva vyšetřovací komise, jejíž podrobnosti eviduje databáze Aviation Safety Network, označila za hlavní příčinu neštěstí vznícení hořlavé směsi palivových výparů v nádrži zapálené elektrickým zkratem v poškozené kabeláži. Tragický let TWA 800 se zapsal do dějin jako spouštěč největší bezpečnostní reformy v moderní historii letectví.
Na základě zjištění vyšetřovatelů vydal americký Federální letecký úřad rozsáhlé bezpečnostní příkazy. Výrobci letadel museli kompletně přepracovat normy pro inspekce a separaci elektroinstalace u komerčních strojů, aby se zabránilo souběhu vysokonapěťových a nízkonapěťových vodičů. Zásadním přínosem byla povinná instalace inertizačních systémů (OBIGGS), které do palivových nádrží dopravních letadel vhánějí dusík a snižují obsah kyslíku na úroveň, při níž je vznícení palivových výparů fyzikálně nemožné.
Další zdroj:
