Článek
V průběhu projednávání novely školského zákona platné od 1.1.2026 podali vládní poslanci pozměňovací návrh, který převádí financování nepedagogických pracovníků škol ze státu na kraje a obce. Jedná se o nejvýznamnější změnu v oblasti financování školství od zrušení školských úřadů v roce 2000. Tato změna však vyvolává spíše řadu otazníků než pozitivních odpovědí. Nepedagogickým pracovníkům nejenže negarantuje navýšení jejich platů, ale ohrožuje i jejich pracovní pozice na jednotlivých školách.
Systémově je tento model krokem správným směrem – zřizovatelé škol, tedy obce a kraje, by kromě nákladů na opravy, údržbu, energie, vodné a rekonstrukce měli mít také možnost ovlivňovat výdaje škol na pracovníky, kteří zajišťují provoz školy a další nezbytné činnosti nesouvisející přímo s výukou – například školní stravování. Tuto změnu však neměla ve svém volebním programu žádná z vládních stran a nebyla obsažena ani v původním vládním návrhu novely školského zákona. Co vedlo poslance vládních stran k tomu, aby v průběhu projednávání novely urychleně podali pozměňovací návrh, který tuto změnu zakotvuje? Poslanecký návrh nemusel projít tzv. „legislativním kolečkem“ – nemohly se k němu tedy vyjádřit odborné a dotčené orgány. Přesto se proti jeho přijetí postavili ředitelé škol, školské odbory i většina starostů a hejtmanů. Vládní poslanci však přijetí změny prosazovali, a dokonce neváhali obnovit hlasování ve Sněmovně poté, co jejich návrh při prvním hlasování neprošel.
K pochopení jejich úsilí si musíme položit základní otázku: „Cui bono?“ (Komu ku prospěchu?) Z této změny podle mého názoru jednoznačně profituje stát – tedy vláda (i ta budoucí), Poslanecká sněmovna a Senát. Naopak poraženými jsou obce, kraje, samotní nepedagogičtí pracovníci a v konečném důsledku i daňoví poplatníci.
Zapomeňme na argumentaci politiků, že tato změna vše zefektivní, že na ní všichni vydělají a že bude všechno úžasné. Podobné sliby jsme slyšeli při zavádění inkluze do škol – a jak to dopadlo, víme všichni: 50 tisíc nově přijatých asistentů pedagoga a učitelů, desítky miliard korun ze státního rozpočtu navíc každý rok – a to vše bez prokazatelných výsledků.
Jaké benefity novela přináší státu:
1. Zbavení se odpovědnosti za výši platů a počty nepedagogických pracovníků.
2. Fiktivní snížení výdajů státního rozpočtu od roku 2026.
3. Zbavení se odpovědnosti za optimalizaci sítě škol a za případné rušení především malotřídních škol z důvodu nedostatku financí.
Ad 1)
To, že jsou platy nepedagogických pracovníků ve školství nedůstojné a hluboko pod celostátním průměrem, je dnes známo i širší veřejnosti. Vláda se však rozhodla tento problém neřešit a v roce 2025 místo toho zvýšila příjmy profesím s nadprůměrnými až vysokými příjmy – sama sobě, soudcům, poslancům, senátorům, státním zástupcům, příslušníkům ozbrojených sil, policie, celníků, hasičů a vězeňské služby – a to řádově o několik tisíc korun. Naproti tomu nepedagogičtí pracovníci dostali přidáno 1 400 Kč, což nepokryje ani inflaci, a jejich reálné příjmy se tak již několikátý rok propadají.
Skupina vládních poslanců se rozhodla tuto pro vládu nepříjemnou situaci vyřešit převodem financování nepedagogických pracovníků v regionálním školství ze státu na obce a kraje. A jako bonus jim navíc přidala povinnost hradit také tzv. ONIV – tedy výdaje na učebnice, učební pomůcky, školní potřeby, dopravu na plavání a exkurze, či další vzdělávání pedagogických pracovníků. To vše jsou výdaje, které sice nesouvisí s provozem školy, ale bezprostředně ovlivňují kvalitu vzdělávání – za kterou zůstává odpovědný stát.
Aby ministr financí Stanjura přesvědčil koaliční poslance, aby pro návrh hlasovali, ubezpečil je, že obce a kraje v rámci změny rozpočtového určení daní dostanou do svých rozpočtů dostatek finančních prostředků, z nichž tyto dodatečné výdaje snadno uhradí. Do návrhu rozpočtu obcí a krajů na rok 2026 je proto pro tyto nové výdaje počítáno s částkou 32,4 miliardy Kč. Jak uvedli ministr Stanjura, ministr Bek a další čelní představitelé ODS, tato částka je dokonce o 800 mil. Kč vyšší, než se na tyto výdaje počítá ve státním rozpočtu na rok 2025, a obce a kraje si tedy podle nich nemají na co stěžovat. Jenže prostým aritmetickým propočtem zjistíme, že jde pouze o nárůst o 2,5 %, což stěží pokryje letošní inflaci.
Další skutečnost, kterou ministr financí Stanjura a ministr školství Bek obcím a krajům zatajili, je, že v současnosti ředitelé škol poměrně nezanedbatelnou část platů nepedagogických pracovníků hradí z prostředků určených pro pedagogy. Jinak by školy neměly možnost udržet si potřebné nepedagogické profese, jako jsou IT, ekonomové, účetní, vedoucí školních jídelen, školníci a další. Od 1. 1. 2026 již takový přesun prostředků možný nebude. Pokud tedy obce a kraje budou chtít tyto odborníky ve školách udržet, budou muset navýšit příspěvek školám na nepedagogické pracovníky nad rámec částky, kterou získají zvýšením rozpočtového určení daní.
Výši částek, které školy převádějí z prostředků na platy pedagogů na platy nepedagogických pracovníků, ministerstvo školství samozřejmě zná. Stačí porovnat rozpočtované prostředky na platy nepedagogických pracovníků se skutečně vyplacenými platy podle výkazu P1-04 o zaměstnancích a mzdových prostředcích v regionálním školství. Z pochopitelných důvodů ale tuto informaci ministr starostům a hejtmanům zamlčuje.
Podle šéfa Asociace krajů Radima Holiše budou muset kraje v souvislosti s převodem financování nepedagogických pracovníků vynaložit ze svých rozpočtů navíc přibližně 1,4 miliardy Kč oproti navýšení, které obdrží prostřednictvím změny rozpočtového určení daní. Další miliardy navíc pak budou muset uhradit obce jako zřizovatelé základních a mateřských škol.
V současnosti probíhají jednání o navýšení platů zaměstnanců ve veřejné sféře. Je pravděpodobné, že od 1. 1. 2026 dojde k navýšení tarifních platů nejméně o 8 %, a to i pro nepedagogické zaměstnance v regionálním školství. Je zjevné, že toto navýšení však není v rámci částky, která má být převedena ze státního rozpočtu na kraje a obce (nárůst pouze o 2,5 %), vůbec zohledněno. Kraje a obce tak budou muset na pokrytí tohoto nárůstu vynaložit ze svých rozpočtů další stovky milionů korun. Zřizovatelé škol si mohou na adrese https://statis.msmt.gov.cz/nepedagogove/ ověřit, o kolik bude jejich rozpočet na rok 2026 navýšen v rámci nového rozpočtového určení daní. Rozumná zastupitelstva pak celou tuto částku převedou do příspěvků zřizovaným školám, i když k tomu nemají zákonnou povinnost.
S velkou pravděpodobností lze očekávat, že na počátku roku 2026 zjistí ředitelé škol, že navýšený příspěvek od zřizovatele nepostačuje na pokrytí platů nepedagogických pracovníků jejich škol — a to z důvodů uvedených výše (nemožnost využít prostředky určené na platy pedagogů, nezohlednění nárůstu tarifních platů od 1. 1. 2026). Ředitelé se proto obrátí na zastupitelstvo s žádostí o navýšení příspěvku pro jejich školu — často v řádu desítek až stovek tisíc korun, podle velikosti školy.
Při schvalování výdajů z obecních (či krajských) rozpočtů jsou zastupitelé povinni postupovat s péčí řádného hospodáře. Lze proto předpokládat, že si od ředitelů škol vyžádají analýzu potřebnosti nepedagogických pracovníků a návrh úsporných opatření. Výsledkem těchto jednání s největší pravděpodobností bude navýšení příspěvků školám, avšak zdaleka ne v takové výši, jakou původně požadovali.
Ředitelé škol — zejména v menších obcích — přistupují k rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci nebo ke zkrácení jejich úvazků až jako k poslednímu možnému kroku. Lze tedy očekávat, že nejprve
sáhnou ke snižování výdajů na ONIV (učebnice, učební pomůcky, školní potřeby, doprava na plavání a exkurze, další vzdělávání pedagogických pracovníků) a ušetřené prostředky použijí na dofinancování platů nepedagogických zaměstnanců.
Dá se také očekávat, že část výpadku v oblasti ONIV si školy pokusí kompenzovat navýšením příspěvků od rodičů do různých nadací a fondů, z nichž školy financují školní potřeby, výlety, exkurze, návštěvy divadel a další aktivity. Paradoxně tak na navýšení platů nepedagogických pracovníků mohou přispívat i samotní rodiče žáků.
Před hromadným propouštěním nebo snižováním úvazků pravděpodobně nepedagogičtí pracovníci dají přednost dohodě s vedením školy, že navýšení jejich tarifních platů od 1. 1. 2026 bude kompenzováno omezením nenárokových složek platu – zejména nevyplacením odměn v roce 2026. Proklamované zefektivnění provozu škol v regionálním školství a s tím související růst platů nepedagogických pracovníků tak v roce 2026 pravděpodobně nenastane.
Aby mohly obce a kraje skutečně provoz škol optimalizovat, budou se muset nejdříve detailně seznámit s problematikou zajištění jejich provozu, vypracovat analýzy potřebnosti nepedagogických pracovníků a připravit nezbytná organizační opatření a správní rozhodnutí. To vše je ovšem časově velmi náročné a do konce roku 2025 jen obtížně realizovatelné.
Ad 2)
Politici si dobře uvědomují, že veřejnost (zejména před volbami) sleduje především výši výdajů a schodek státního rozpočtu. Převedením 32,4 miliardy Kč na platy nepedagogických pracovníků do rozpočtů obcí a krajů prostřednictvím rozpočtového určení daní se sice výdaje státního rozpočtu opticky sníží a vláda se může pochlubit „odpovědným hospodařením“, nic to však nezmění na celkových výdajích veřejných rozpočtů ani na zadlužení ČR.
V návrhu státního rozpočtu na rok 2026 je uvedeno snížení výdajů na školství na 275 miliard Kč oproti 291 miliardám Kč v roce 2025 – tedy pokles o 16 miliard. Ve skutečnosti ale celkové veřejné výdaje na školství vzrostou o 16,4 miliardy Kč, protože tuto částku nově ponesou obce a kraje.
Významnou část těchto zvýšených výdajů bude MŠMT potřebovat na tzv. Inkluzi II, schválenou v novele školského zákona. Ta školám přiznává nárok na nová místa školních psychologů a sociálních pedagogů podle počtu žáků. Celkem může být zřízeno až 3 000 těchto pozic, což si vyžádá další miliardy korun navíc.
Dalším „benefitem“ pro vládu bude, že se zvýší platy pedagogických pracovníků, aniž by to zatížilo státní rozpočet. Ředitelé již nebudou moci platy nepedagogických pracovníků dotovat z prostředků určených pro pedagogy. Budou tak mít více prostředků právě na platy učitelů.
Ad 3)
Přesunutím financování platů nepedagogických pracovníků ze státního rozpočtu na obce a kraje vláda do značné míry přenesla odpovědnost za optimalizaci sítě škol – tedy i za případné rušení především malotřídních a neefektivních škol – na zřizovatele, tedy na obce a kraje.
Situace ohledně počtu škol v ČR je dobře známá i veřejnosti: máme nejvyšší počet mateřských škol (přes 5 300) a základních škol (cca 4 300) na světě v přepočtu na obyvatele. Také máme nejvyšší počet zřizovatelů – většina obcí zřizuje pouze jednu nebo dvě školy.
Z celkového počtu základních škol nemá 40 % ani 100 žáků a ve 25 % z nich se vzdělává méně než 50 dětí. Více než 1 300 škol je malotřídních, z toho asi 20 % funguje tzv. „na výjimku“, tedy s méně než 9 žáky u jednotřídních a méně než 20 žáky u dvoutřídních škol. V těchto případech obce často doplácejí i na platy pedagogických pracovníků.
NERV (Národní ekonomická rada vlády) dlouhodobě upozorňuje, že takto rozsáhlou síť škol nebude možné dlouhodobě financovat bez dalšího zadlužování nebo zvyšování daní. I ekonomicky silnější Francie, kde je podobná struktura malých obcí, přistoupila ke slučování škol – obce spolu zřizují jednu spádovou školu, kam děti dojíždějí.
Přestože si politici tento stav dobře uvědomují, jakýkoliv legislativní nebo finanční krok, který by vedl ke zrušení byť několika škol, by vyvolal výrazný odpor veřejnosti – podobně jako v případě rušení poštovních poboček nebo oddělení policie – a mohl by ohrozit volitelnost příslušné politické strany.
Přesunutím odpovědnosti na obce a kraje tak vláda vytvořila především na malé obce finanční tlak, který je bude nutit uvažovat o optimalizačních opatřeních v oblasti školství. Obce s ročním rozpočtem okolo 10–20 milionů Kč tak budou muset na provoz škol a platy nepedagogických pracovníků vydávat více peněz, než kolik jim bude přiděleno v rámci rozpočtového určení daní.
Zároveň regionální školství čeká pokles počtu dětí v důsledku demografického vývoje. Zatímco v letech 2019–2021 se rodilo okolo 111 000 dětí ročně, dnes je to jen lehce přes 80 000. Pro kvalitu výuky to může být přínosem – menší počet dětí ve třídách a lepší podmínky pro pedagogy –, ale z pohledu financování provozu škol, a zejména v malých obcích, to bude problém.
Výše prostředků z RUD závisí na počtu dětí: obce dostávají cca 20 000 Kč ročně na dítě v MŠ a žáka v ZŠ, a nově by měly obdržet cca 42 000 Kč na dítě v MŠ a 35 000 Kč na žáka v ZŠ na platy nepedagogických pracovníků. Čím méně dětí navštěvuje školu, tím méně prostředků obec získá – bez ohledu na velikost školy.
Malé obce navíc často čelí celkovému úbytku obyvatel (více zemřelých než narozených), což dále snižuje jejich příjmy z rozpočtového určení daní. Jednoduše řečeno: čím méně obyvatel, tím menší rozpočet a tím méně peněz na provoz obce včetně škol.
Dalším negativním jevem je stěhování mladých rodin do větších měst nebo do jejich okolí. Zatímco odchod dvou rodin se čtyřmi dětmi není pro velkou školu s 300 žáky zásadní, pro jednotřídní nebo dvoutřídní školu může jít o kritický zásah do rozpočtu.
Uvedené trendy – včetně podfinancovaného převodu financování platů nepedagogických pracovníků ze státu na obce a kraje – mohou vést až k ohrožení existence některých malých škol. Neznám starostu ani zastupitelstvo, které by „dobrovolně“ rozhodlo o zrušení školy kvůli nedostatku financí v rozpočtu obce. V případě takového rozhodnutí by se starosta a zastupitelé stali nejen nevolitelnými v dalších volbách, ale i „černými ovcemi“ komunity – často až do konce života. Zastupitelé proto udělají vše pro to, aby školu udrželi, a to i za cenu omezení jiných výdajů a rezignace na další rozvoj obce.
Zejména v malých obcích, kde už došlo ke zrušení pošty, obchodu či hospody, zůstává škola často posledním komunitním prostorem pro setkávání občanů. Součástí školy bývá knihovna, pořádají se zde kulturní a společenské akce a podobně.
Pomyslný „Černý Petr“ tak zůstává:
– obcím a krajům – povinnost dofinancovat platy nepedagogických pracovníků, případně navrhovat organizační, správní a legislativní opatření ke zefektivnění provozu škol,
– ředitelům škol – realizace úsporných opatření, včetně snižování úvazků a propouštění nepedagogických pracovníků,
– nepedagogickým pracovníkům – zkracování úvazků, propouštění, snižování nenárokových složek platu (pokud obce nenavýší školám příspěvek nad rámec zvýšeného rozpočtového určení daní),
– pedagogům – riziko krácení prostředků ONIV v rámci úsporných opatření,
– rodičům – vyšší příspěvky na školní pomůcky a akce,
– občanům – snižování výdajů obcí a krajů mimo oblast školství a omezení dalších rozvojových investic.
Z dlouhodobého hlediska je převedení financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje správným krokem. Způsob, jakým bude tento přechod realizován od 1. 1. 2026 na základě novely školského zákona, je však chaotický, nesystémový a bez dostatečného finančního krytí ze státního rozpočtu.
Před zavedením tohoto modelu měla být nejprve provedena analýza potřebnosti současné sítě škol. Teprve na základě dohody mezi státem a samosprávami mělo dojít k její optimalizaci a stabilizaci – včetně podpůrných programů pro obce, kde zachování základní školy není ekonomicky udržitelné ani pro stát, ani pro obec (např. zajištění dopravy žáků, transformace škol na komunitní a kulturní centra, přestavba budov na obecní byty apod.).
Osobně se domnívám, že v roce 2026 k očekávanému zefektivnění provozu škol nedojde – i kvůli nedostatku času. Pokud nebude zároveň navýšena převáděná částka ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí a krajů prostřednictvím změny rozpočtového určení daní, pak se nezvýší ani platy nepedagogických pracovníků.
Tento článek vyjadřuje osobní názor autora, opřený o veřejně dostupná data a dlouholeté zkušenosti v oblasti financování regionálního školství. Budu jedině rád, pokud někdo předloží fakta, která potvrdí, že schválená novela školského zákona bude skutečně přínosná pro všechny aktéry regionálního školství a povede ke zkvalitnění předškolního, základního i středního vzdělávání.
Zdroje:
Weby MŠMT, MV, MMR, MPSV, PSP, ČSÚ, EDUin
AI
https//statis.msmt.gov.cznepedagogove
