Sedmá finále extraligy: Když rozhoduje jediný zápas

Napětí, emoce, plné stadiony a jediné utkání, které rozhodne o titulu. Nejlepší možný vrchol sezony. Letošní sedmé finále mezi Kometou a Pardubicemi bylo již šestým v historii. Připomeňme si, kdy na ně v minulosti došlo.

Vůbec první finálový zápas číslo sedm v historii extraligy se odehrál v sezoně 2002/03, hned v prvním ročníku od zavedení sérií na čtyři, nikoliv tři, vítězné zápasy v extraligových vyřazovacích bojích. Pardubice se na domácím ledě střetly s pražskou Slavií.

Utkání bylo od začátku velmi opatrné, nikdo nechtěl udělat chybu, kterou by svůj tým připravil o titul. Po prvních dvaceti minutách, během kterých se fanoušci, tvořící skvělou kulisu, ani jednou neradovali z gólu, bylo jasné, že žádná divoká přestřelka se konat nebude.

Ve druhé třetině šla Slavia do vedení. Duda nahrál Supovi, ten vystřelil, a puk do vlastní sítě tečoval domácí kapitán Janecký. Pardubice se ve druhé polovině utkání sice tlačily za vyrovnáním, ale díky obětavosti slávistů a skvělému výkonu brankáře Málka, který za svá záda nepustil ani jednu z 26 pardubických střel, se hráčům Pardubic vyrovnat nepodařilo. Slavia tak zvítězila 1:0 a získala svůj první extraligový titul.

Druhé sedmé finále přišlo na řadu pět let po tom prvním, a opět v něm figuroval klub z Vršovic. Tentokrát se ovšem Slavia místo Pardubic střetla s Karlovými Vary.

Červenobílí do zápasu vletěli ve vysokém tempu a už v deváté minutě po trefách Klepiše a Bednáře vedli 2:0. Hráči Energie působili chvílemi až bezradně, dělali laciné chyby a nebýt skvělého brankáře Mensatora, bylo by vedení Slavie mnohem výraznější.

Ve druhé dvacetiminutovce se západočeši přece jen zvedli, ale slávistický brankář Adam Svoboda vychytal všechny karlovarské šance. Ve 38. minutě na druhé straně mířil přesně Červenka a zvýšil už na 3:0.

Hráči Karlových Varů ve třetí dvacetiminutovce nedokázali využít dvě přesilové hry a pomalu tak začínalo být jasné, že se titul po pěti letech vrátí do rukou Slavie, což v čase 57:09 čtvrtou brankou potvrdil Jiří Vašíček. V závěrečných minutách sice Energie zásluhou Poláka s Hanzlíkem snížila, ale dotáhnout čtyřbrankové manko už nedokázala. Slavia Praha zvítězila 4:2 a podruhé v historii ovládla českou extraligu.

Na třetí sedmé finále došlo znovu po pěti letech. Vítěz základní části ze Zlína na domácím ledě přivítal plzeňskou Škodovku.

V první třetině i kvůli třem nevyužitým přesilovkám Ševců gól k vidění nebyl. Ve druhém dějství už branky padaly, hned ve druhé minutě poslal Indiány do vedení Josef Balej. Následoval velký tlak Zlína, který vyústil ve vyrovnání Jaroslava Balaštíka. Ve 36. minutě poslala Plzeň do vedení dělovka z kruhu v podání Nicholase Jonese, ale ještě před koncem třetiny Zlín zásluhou Jiřího Ondráčka znovu srovnal.

Třetí třetina byla z obou stran výrazně opatrnější, všichni na ledě si uvědomovali, že nyní může sebemenší chyba rozhodnout o titulu. V padesáté minutě Jan Kovář objel branku a vrátil Plzni vedení. Moravané se tlačili za vyrovnáním, velké šance měli Čajánek a Holík, ale plzeňského gólmana Mazance překonat nedokázali. Když už to vypadalo, že Plzeňští budou slavit, srovnal pouhých deset vteřin před koncem ranou od modré čáry Filip Čech.

Šlo se tedy do prodloužení. Bylo jasné, že o titulu rozhodne jedna jediná branka, poslední a nejdůležitější gól sezony. Nastavený čas přinesl dost šancí na obou stranách, ale žádná z nich nebyla využita. Utkání nakonec až v čase 96:15 rozhodl legendární Martin Straka, který Škodě Plzeň vystřelil první titul v její historii.

K dalšímu sedmému utkání došlo v play off 2015 během finálového střetnutí Třince s Litvínovem.

Oceláři, kteří za stavu 1:3 na zápasy nic nevzdávali a dvěma vítězstvími si vynutili sedmý zápas byli od začátku aktivnější, ale úvodní branku utkání vstřelit nedokázali. I ve druhé části zápasu byli více na puku třinečtí hokejisté, ale litvínovský brankář Francouz za svá záda nepustil ani jednu z jejich střel.

Ve třetím dějství se Oceláři přece jen dočkali vytoužené branky, ta však nebyla uznána, protože Hrňa podle rozhodčích puk do branky dostal kopnutím. První regulérní gól zápasu tak nakonec vstřelila Verva, když sedm minut před koncem zápasu z levého kruhu přesně mířil Lukeš. Domácí se v posledních minutách utkání tlačili za vyrovnáním, ale prosadit se nedokázali, brankář Francouz v utkání převedl celkem 36 skvělých zákroků. Šestnáct sekund před závěrečnou sirénou definitivně rozhodl o vítězství svého týmu druhým gólem v zápase František Lukeš. Verva Litvínov zvítězila nad třineckými Oceláři 2:0 a získala svůj první extraligový titul.

Na následující zápas o všechno si museli extraligoví fanoušci počkat dlouhých devět let. Pardubické Dynamo se na domácím ledě utkalo s hegemonem posledních let, Oceláři z Třince.

Hokejisté ze Slezska, kteří sedmé utkání zvládli už ve čtvrtfinále a semifinále, zvolili opět trpělivou strategii založenou na obětavosti a pevné defenzivě. Herní iniciativu přenechali hokejistům Dynama, kteří ale v první třetině nedokázali dostat puk do sítě. V páté minutě druhého dějství při přesilové hře Ocelářů Kundrátek nahodil kotouč a kapitán Vrána tečoval za záda pardubického brankáře Willa. Dynamo se tlačilo za vyrovnáním, kterého se i dočkalo, když třineckého brankáře Kacetla pouhých šest vteřin před koncem třetiny překonal ranou od modré Ondřej Vála.

V posledních dvaceti minutách základní hrací doby šancí na obou stranách ubylo, prosadit se mohli domácí Čerešňák s Mandátem, ale třineckého gólmana nepřekonali.

Podruhé v historii extraligy se v sedmém utkání finálové série muselo prodlužovat. Více ze hry měli hokejisté Dynama, ale utkání ukončit nedokázali. Největší šanci měl slovenský forvard Richard Pánik, který trefil horní tyčku. Na začátku druhého prodloužení měl šanci Kousal, ale Kacetl byl znovu bezchybný. O titulu bylo rozhodnuto až v 84. minutě, když hostující Ciencala mířil k brance Romana Willa, v souboji s bránícími hráči Dynama všichni ztratili rovnováhu a puk se doklouzal až do pardubické sítě.

Hokejisté Ocelářů po vítězství 2:1 v prodloužení zvedli nad hlavu pohár pro vítěze extraligy popáté v řadě, celkově dokonce pošesté.

V následujícím ročníku se pardubičtí hokejisté znovu probojovali do finále, které musel znovu rozseknout až sedmý zápas.

Domácí hokejisté Dynama, považovaní v celé sérii za favority, vstoupili do zápasu mnohem aktivněji a vyvíjeli na brněnskou obranu velký tlak, avšak nedokázali překonat skvěle chytajícího brankáře Postavu. A opět se uplatnilo známé pravidlo nedáš - dostaneš, protože po přežití pardubického náporu na začátku utkání se z úvodní branky radovali hokejisté Komety, poté co se ve třinácté minutě prosadil Mueller.

Ve druhé části šancí na obou stranách ubylo, největší příležitost měl domácí Vondráček, ale nedokázal před brněnskou brankou zpracovat kotouč.

Ve třetí třetině se podruhé radovala moravská metropole, střelu Ilomäkiho za záda Willa tečoval hostující kapitán Flek. Čtyři minuty před koncem, při pardubické hře bez brankáře, obránce Čerešnák ztratil puk a Flek posunul na Kollára, který trefou do prázdné branky zpečetil triumf modrobílých. Kometa zvítězila 3:0 a po sedmi letech se vrátila na český hokejový trůn. Celkově se jednalo už o rekordní třináctý titul brněnského klubu.

Sedmá finále extraligy vždy přinesla neuvěřitelná dramata a nezapomenutelné momenty. Právě v těchto duelech se rodí legendy a píší příběhy, které zůstanou v paměti fanoušků navždy.