Článek
Zoo na internetu a tak trochu český původ všech těch @ ( zavináčů, opic, myší, koček a psů).
Konečně. Po letech studia cizího jazyka jste dosáhli úrovně C1 a mluvíte zcela plynule. Plní elánu se pustíte v nové práci do čilé konverzace s rodilými mluvčími. V telefonu začnou diktovat svou emailovou adresu. Problém. Nerozumíte. Nejste schopni ji napsat, a oni nejsou schopni napsat tu vaši. Ani po letech studia nevíte, jak se řekne „@“ .
Přece zavináč. Kyselá ryba. Jde to přeložit? A proč mi ital nerozumí a opakuje šnek? Rus mi říká něco o psovi. Fin naopak preferuje kočku. Která mňouká. A číňan myš. Řek zmiňuje kachnu. Němec dokonce pavoučí opici. Maďar má v adrese červa. A kolega z Izraele povídá něco o štrůdlu. Celá zoologická zahrada, i s občerstvením. Jak se vůbec na internetu objevila?
Stejně jako každý další znak, který denně vyťukáváme na klávesnici, má za sebou zavináč stovky let historie.
It odborníci bývají velmi kreativní, nekonvenční, ale místy i líní. Jeden takový, už v roce 1971 došel k názoru, že už se mu nechce stále vstávat od počítače, pokud potřebuje sdílet s kolegou svůj nejnovější programový kód. Posílat dopis známému tak, že mu zavoláte, ať si k Vám domů přijde přečíst dopis, co jste mu právě napsali, je tak trochu neefektivní. A protože byl kreativní, nenechal tuto revoluční myšlenku nerealizovanou dlouho. Ray Tomlinson, někdy označovaný jako otec e-mailu a internetu.
Za vším hledej Čecha, mimochodem. Leo Beránek, narozen v Americe českým imigrantům, spoluzaložil společnost BBN ( Bolt, Beranek and Newman ). A právě tady Tomlinson rozpracoval koncept systému, který umožňuje posílat zprávy na sousední počítače. Zrodil se Arpanet ( předchůdce internetu ). Jediné, co bylo třeba, byla adresa. Jakákoliv adresa potřebuje adresáta a místo, kde se nachází. Podíval se na klávesnici, hledaje symbol, který není používán ve jménech, ale ani v matematice, a všiml si zapomenutého @. User at host. User @ host. Tento malý symbol změnil elektronickou komunikaci navždy. A právě díky Rayovi Tomlinsonovi dnes máme na světě zavináče, kachny, opice, červy a štrůdly v emailu každý den.
Sám Tomlinson zůstal velmi skromný, a pozdějším novinářům odpovídal: „Nehledejte za tím žádnou vědu, prostě takový chytrý malý hackerský nápad.“
Jak se ale zavináč @ dostal od arabských karavan, přes iberijské trhy a rané renesanční texty až na naše moderní počítačové klávesnice? Bylo to tak trochu nedopatřením. V arabštině sloužil znak ar-rub الربع jako vyjádření čtvrtiny. Během arabské expanze na iberijský poloostrov získal místo na tržištích, jako zkratka pro udání cenové hodnoty. Sýry @ 2 šilinky. Španělé přebrali z arabštiny spoustu slov, a arobu začali používat jako jednotku míry (cca 11-15kg nebo litrů ) . Ano románské jazyky používají toto slovo pro @ do dnes, ve francouzštině se zavináč například řekne arobas). Obchodníci tuto zkratku používali sem tam i nadále, a tak se nějak dostala i na psací stroje. A počítačové klávesnice symbol přebraly. Ale až do éry Rae Tomlinsona to byla jenom neužívaná, osamělá klávesa. Dnes je zavináč víc než jen znak v emailové adrese, stal se symbolem digitální éry - použití na instagramu, síti X a pod.
Jeho moderní jména jsou zase vyjádřením svobody a kreativity online komunity. V devadesátých letech nebyla ještě znalost angličtiny úplně rozšířená, emaily se ale používaly už celkem běžně. A tak bylo třeba symbol v jednotlivých jazycích nějak pojmenovat. Lingvistické akademie se snažily symbol zkrotit, a standartizovat, nikdy ale úplně neuspěly. Lidé potřebovali popsat, co vidí před sebou, Vypadá to jako šnek, pojďme tomu říkat šnek, napadlo Itala. Zavinutá ryba, něco co Čechům tehdy velmi chutnalo. Ocas psa - bude to pejsek, ti už ostatně byli i ve vesmíru, spojil si Rus. Ne, spíš to vypadá jako sloní chobot, přinese nám to trochu tepla do dlouhé švědské zimy.
Takže až budete v kanceláři, nezapomeňte si vytisknout seznam zvířat z internetové zoologické zahrady. Tak už se Vám nikdy nestane, že nebudete schopni klientovi v Itálii, který nerozumí angličtině, nadiktovat svou emailovou adresu. Všichni na světě víme, co @znamená. Umíme to ale pojmenovat?
Zvířata:
Německo: Klammeraffe - pavoučí opice 🐒
Řecko: papáki - malá kachna 🦆
Rusko: sobachka - pejsek 🐕
Holandsko: apenstaartje - opičí ocásek 🐒
Švédsko: snabel- sloní chobot 🐘
Čína: xiăolăoshǔ - myška 🐭
Maďarsko: kukac - červ 🪱
Polsko: małpa- opice 🐒
Finsko: miukumauku - kočka, mňoukající
Plazivci:
Itálie: chiocciola - šnek 🐌
Tchajwan: xiǎo wōniú - šneček
Jídlo:
ČR: zavináč - nakládaná ryba 🐟
Israel: shtrudel - štrůdl 🫔
Francie: arobase - středověká jednotka míry 🍷
Španělsko, Portgalsko, Latinská Amerika: arroba- stará jednotka váhy 🌽
Funkční přímá pojmenování:
Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie: at sign
Turecko: et ișareti- at sign
Japonsko: アットマーク atto māku - foneticky at sign
Zavináč ale není jediný symbol na klávesnici, který má zajímavou skrytou historii. I ty ostatní symboly, které denně používáme, mají za sebou neobvyklý příběh. Většinou souvisí s ranným graffiti nebo se špatným rukopisem.
# Hashtag
Znamená latinsky libra pondo, používaná pro měření zrna ( v překladu pound váhy ). Ve středověku se ale nikomu moc nechtělo toto dlouhé slovo vypisovat, a tak místo dlouhého popisu prostě vznikl přeškrknutý symbol, který se postupně vyvinul až do #. Znak se začal nejprve používat v programování, ale v roce 2007 dostal nový život na Twitteru.
% Procento
Původně latinské slovo per cento ( ze sta ). Ve středověku se ale požadavek na ruční kopírování textů zvyšoval, a byla potřeba rychlost. Proto si tehdejší lidé vymysleli zkratku p/c. Častým psaním se ale symbol a písmena zjednodušovala, až se ustálila na dnešním %. Takže nuly v procentu nejsou vlastně nuly, ale zjednodušená písmena.
& Ampersand
Latinský původ znaku je jednoduchý ET - tedy spojka a. V časech římských se ale objevovala na zdech první graffiti, a ani tehdy nebyla zrovna vítána. Proto i tady byla třeba rychlost a písmena E a T se začala psát dohromady, až vytvořila &.
Stejně jako @, tyto zdánlivě nudné znaky jsou vlastně pamětníky prvních tvůrců graffiti a průkopníků tisku. Už tehdy ve starověku byly tedy položeny první základní kameny dnešního digitálního světa.
Možná tedy každý e-mail, který odešleme, v sobě nese stopy vůně starých tržišť, středověkých rukopisů a lidské vynalézavosti.
