Článek
Jak krásné musí básník býti,
vládnout celé zemi umění?
Na zámku svých slov klidně žíti,
pak říci slovo – v hrad se promění.
Správcem být moci svrchované,
v níž myšlenka je podstatou.
Co řekneš, pravdou se hned stane.
Ach, jak přál bych si být poetou!
Malíř, jenž nemá štětců tahy.
Člověk lásku těžko maluje,
vždyť nelze zobraziti vztahy,
básník ale slovy miluje.
Na obraze když je jakýs tvor,
zobrazen bývá siluetou.
Básník tak užívá metafor.
Ach, jak přál bych si být poetou!
Jak krásně si se slovy hráti,
Tak zmátnout všechny čtenáře.
Říct pravdu a zároveň lháti,
jen tím, že papír počáre.
Poté, co ztratí zájem hrát,
když čtenáři se pomatou,
dá jim zas všechnu pravdu znát.
Ach, jak přál bych si být poetou!
Básníci mohou psát cokoli,
když tomu dají logiku,
Mohou psáti o okolí,
poté naleznou okliku.
Co mají básníci v hlavě,
z toho něco upletou.
Poté mohou snít o slávě.
Ach, jak přál bych si být poetou!
