Článek
Pocházím z Ostravska a dříve se nehodilo chodit ven v bílé košili, protože by byla brzy špinavá. Proto ta volba lesníka. Po ukončení základní školy jsem se přihlásil na Lesnickou technickou školu do Hranic na Moravě. Z této školy mi ovšem odepsali, že musím jít nejprve do třiletého učňovského oboru a pak na lesnickou průmyslovku. Po lesnické průmyslovce jsem uvažoval jít ještě na vysokou školu. Rodiče by mne museli o tři roky déle živit, než bych byl soběstačný.
Nakonec zvítězila jiná varianta a to Střední průmyslová škola stavební v Opavě, protože v Ostravě už měli po přijímačkách. Tam jsem se dostal a ve čtrnácti letech jsem se přestěhoval do Domova mládeže u západního nádraží v Opavě. Čtyři roky uplynuly jako voda. Se samými teenagery bydlet nebylo lehké. Na pokoji nás bylo pět i více. Nebylo snadné tam přežít a studovat. Na pokoji jsme si museli sami topit uhlím.
Jednou před maturitou si ředitel školy pozval mé rodiče do školy. Měl jsem obavy, zda jsme něco nevyvedli na internátě. Do školy přijela moje mamka. Spolu jsme pak šli do ředitelny a tam již sedělo asi pět pedagogů. Když jsme se posadili, ředitel školy začal rozhovor o mé budoucnosti. Navrhoval, aby mne rodiče poslali dále studovat na Stavební fakultu do Brna. Já jsem tenkrát chodil i pětkrát týdně do různých tanečních kroužků. Velice mne to bavilo. Odpověděl jsem řediteli školy, že bych chtěl být profesionálním tanečníkem. Na to mi ředitel školy odpověděl, až budu mít diplom v kapse, pak se mohu stát profesionálním tanečníkem. S takovým závěrem toto jednání také skončilo.
Podal jsem si přihlášku na VUT stavební fakultu do Brna a čekal, jak to dopadne. Během té doby se na mne obrátili také vojáci, zda-li bych nechtěl být letcem. Nakonec jsem byl na lékařských prohlídkách v Olomouci. Vše tam dopadlo dobře. Stačilo říct, že souhlasím. Já jsem dal vojákům ale podmínku, že když se dostanu na vysokou, tak půjdu tam. Nakonec mne na Vysokou stavební vzali, takže jsem se možnosti stát se letcem vzdal.
Nakonec jsem se nestal ani profesionálním tanečníkem ani letcem. Po ukončení vysoké školy jsem se musel již starat o rodinu a neměl jsem čas na profesionální tanec, protože již z dřívějška jsem věděl, že je to profese také velmi náročná. Občas jsme si pak s manželkou chodili zatančit spolu.
