Článek
O porozumění se často mluví, ale co to vlastně znamená? Znamená to slyšet i ty, kteří zůstávají bez hlasu. Znamená to vidět i ty věci, které na první pohled, viditelné nejsou. Duben je měsícem, kdy se o autismu mluví více – ale autismus s námi zůstává i po něm.
O PAS obecně
Moc se mi líbilo, když jsem v jednom videu od Nautis slyšela výrok, že autismus je, jednoduše řečeno, sociální dyslexie. Velmi se mnou rezonuje.
Komunikace s lidmi může být náročná ať už kvůli smyslovému přetížení, neschopnosti reagovat a odpovídat ihned (protože se nad odpovědí musíme zamýšlet), nebo odlišné pochopení toho, co nám člověk chtěl vlastně sdělit.
Což mi vždy připomene, že mi mnohdy, věci vyřčené v konverzaci, dochází až po delší době.
Přesto byste na mně, na první pohled, nic nepoznali. Proč? Protože autismus nemá žádný specifický vzhled. Je to něco nehmatatelného uvnitř nás. Způsob, jakým vnímáme svět je odlišný.
Snad by pomohlo přirovnání k počítači, který vypadá stejně jako ty ostatní jen operuje na jiném systému.
A to jsme my. Lidé s PAS.
Děti, dospívající, mladí i staří.
Statisticky i společensky, jsou spojování s PAS převážně chlapci/muži. Ženy se často o své diagnóze dozví až po dosažení dospělosti, což může být silně traumatizující, vzhledem k nepochopené odlišnosti. O ženách na spektru jsem psala v předchozím článku. Velmi smutný je i fakt, že velké procento lidí s PAS si v některé fázi života projde šikanou, a taky jsou několikrát více ohroženi sebevražednými činy, než běžná populace.
Fakta versus mýty
Mýtus: autismus je dětská nemoc/mentální postižení
Faktem je, že autismu je neurovývojová odchylka a to celoživotní, nikoliv psychická porucha nebo dětská nemoc. Trvá po celý život a nikam nemizí. PAS je spektrum. Někteří lidé mají i intelektové postižení, jiní průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci.
Mýtus: autisté nemají emoce
Faktem je, že autisté emoce mají, často velmi silné. Jen je mohou prožívat nebo vyjadřovat odlišně.
Mýtus: autismu je moderní výmysl
Faktem je, že není! Nejedná se o moderní výstřelek. Autismus byl je a bude. Tématu PAS se dostává více pozornosti a to je dobře.
Mýtus: každý je tak trochu autista
Faktem je, že je to mylný výrok, který pomáhá ke stigmatizaci PAS. Je to jako říct, že každý je tak trochu blonďák, nebo že každý tak trochu potřebuje brýle. Naprostý nesmysl.
Jak pomoct lidem s PAS
Každý autista je jiný. Jsme individuální bytosti, a každý z nás má své specifické potřeby. Nelze se tedy na autismus dívat, jako na jednotnou šablonu, podle které jsou všichni lidi s PAS nastaveni.
Některé situace jsou pro nás obtížné. Jsme častěji unavení, a potřebujeme dostatečný čas pro naše speciální zájmy. Buďte trpěliví, možná vám chceme něco sdělit, ale nevíme, jak na to. Děti s PAS nepotřebují lepší ani drsnější výchovu, potřebuji lásku, péči a podporu. Pochopení, když je toho na nás moc a jsme přetížení ze silných emocí nebo smyslových vjemů okolo nás.
Na závěr bych také ráda zmínila, proč je podpora lidí s PAS tolik důležitá. Umožnit speciální plán při vzdělávání, dostat jasné instrukce v pracovním prostředí, nebo upravené podmínky, a taky psychická nebo osobní podpora ve formě asistenta je nesmírně důležitá. Odepřít podporu člověku s PAS je jako odepřít rampu člověku na vozíku, kterému byste určitě nikdy neřekli, aby se jen „víc snažil“.
Psaní je jako magie a čarování, protože slova mají obrovskou sílu a mohou se dotknout lidské duše a zanechat v ní stopu. Když jsem psala tento článek, přemýšlela jsem o tom, jakou stopu by v lidech měla zanechat tato slova. A snad připomenou, že autismus neskončí s dubnem – protože mezi vámi budeme žít napořád.
El
