Článek
Proč?
Protože svět odmítal pravou verzi, která nemohla být tím, za koho ji chtěli mít.
A tak přišla na řadu maska.
S tou se vám částečně podaří zapadnout – a částečně ne.
Okolí totiž cítí, že je něco jinak. A víte to i vy. Maskování je často nevědomé napodobování společensky přijatelných vzorců chování a gest.
Chvíli jsme to my, a pak zase ne. Protože se to zrovna nehodí. Maskování kontroluje gesta, obličejové výrazy, reakce i sebevyjadřování. Řekla bych, že právě to je jeden z důvodů, proč je včasná diagnóza tak důležitá!
Představte si, že nemůžete být sami sebou a neustále žijete v tenzi, která se uvolní teprve tehdy, když se za vámi zavřou dveře bytu nebo pokoje. Konečně bezpečí. Jenže ne na dlouho. Zase musíte ven – mezi lidi. Do školy, do práce, na rodinnou oslavu…
Neustálý tlak, být „společensky přijatelná“, může vést k takzvanému autistickému vyhoření. To se od běžného vyhoření liší. Často ho doprovází fyzická i psychická paralýza, ztráta schopnosti fungovat, přecitlivělost, úzkost a izolace. Podle některých zdrojů může autistické vyhoření zažít až 80 % osob na spektru.
Velkým rizikem je i psychická tíseň, která může přerůst v depresi, úzkosti, sociální fobii, poruchy příjmu potravy. Nezřídka se ženy na spektru stávají oběťmi násilí a sexuálního obtěžování. A právě kvůli pozdní nebo chybějící diagnóze se často hovoří o vyšším riziku sebevražd – podle výzkumů jsou ženy s autismem až 13× více ohroženy sebevraždou než neurotypické ženy.
A to je jen špička ledovce. Ledovce, který sahá hluboko do celé společnosti – laické i odborné – ve které byly tyto ženy často přehlíženy a nepochopeny.
Díky rychlejšímu šíření informací a lepším diagnostickým nástrojům se konečně dostává do povědomí i skupina žen, která si naši pozornost zaslouží. Je čas změnit optiku.
„Pokud jste potkali jednoho člověka s autismem, tak jste potkali JEDNOHO člověka s autismem.“ Dr. Stephen Shore
Tady píšu blog: www.neviditelnamozaika.webnode.cz
