Článek
Třeba s politiky, kteří slibují a nekonají, případně s těmi, kteří nejsou kompetentní nebo s těmi, kteří si přihrávají peníze státu pro sebe (a zejména s těmi, kteří splňují všechna zmíněná kritéria v jedné osobě).
Abychom se dobrali k tomu, jak se nás tyto volby přece jenom týkají si jenom rychle zopakujeme, jak proudí finance v rámci EU (znalcům a lidem z oboru se omlouvám, budu hodně zjednodušovat). Všechny členské státy platí směrem do EU poplatek, který tvoří většinu příjmů EU a to podle určitého klíče – bohatší platí více a chudší méně. Zároveň státy čerpají peníze prostřednictvím různých rozvojových programů zpět. No a vtip je v tom, že chudší státy dostávají víc než dávají a bohatší dávají víc než dostávají. To je vlastně princip EU. Chceme mít všechny státy přibližně na stejné úrovni, jinak to dlouhodobě fungovat nebude.
Už asi tušíte kam směřuji. Když u nás určitá skupina voličů nadává na EU, nebo dokonce požaduje vystoupení, je to poměrně směšné, protože žádná vládní strana nikdy vystoupení nedopustí - přišla by o zdroj peněz, snížila v ČR blahobyt a nutně dříve či později přišla o voliče - jako jeden nejmenovaný pán v Maďarsku. Takže to můžou maximálně tak slibovat a pak tiše sedět a doufat, že jejich voliči to nějak přejdou.
Pokud se stejná situace začne dít ve Francii nebo v Německu, situace je úplně jiná. Pokud si totiž tamní občané vědomě zvolí politika, který je proti EU, protože jejich země víc dává než dostává (a tím pádem živí našelidi v chudších zemích), nemusí po volbách tiše sedět. Můžou začít přenastavovat systémy v EU tak, aby přestali živit ty co jenom držkují, místo aby se je snažili dohnat.
A tím se dostávám k jádru věci. Pokud našilidi kritizují EU, v pořádku. Mluvte si jak chcete. Pokud jí ale začnou kritizovat lidé v důležitých zemích, měli bychom se pomalu začít bát a měli bychom začít fandit těm „zlým z Bruselu“. A pokud to neděláme, tak si nevidíme na špičku nosu. A pokud doufáme, že to za nás naši politici nějak vyřeší (protože nám to přece slíbili), tak nevidíme vůbec.
