Článek
České domácnosti a firmy se potýkají s jedněmi z nejvyšších cen elektřiny v Evropě, podle nedávných dat Eurostatu jsou ceny pro domácnosti v Česku dle parity kupní síly dokonce nejvyšší v celé EU. Čerstvě jmenovaný ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nezahálel a hned na prvním jednání nového kabinetu nechal schválit změnu, o které mluvil už během kampaně. Přenesení plateb za obnovitelné zdroje (POZE) ze spotřebitelů na stát určité zlevnění přinese, ale to by mohlo být mnohem výraznější, kdyby nechyběla odvaha politiků sáhnout i do dalších částí koláče.
Převedením plateb za POZE, ze kterých se hradí historické provozní podpory provozovatelům solárních elektráren (zejm. z let 2008–2010), ušetří běžná domácnost v průměru 1800 korun ročně. Státní rozpočet to nově zatíží 17 miliardami korun, dalších 24 miliard stát platil už dříve. Z celkové ceny elektřiny ale tato složka tvoří pouhých 8 procent.
Cena, kterou Češi platí za elektřinu, je totiž určena celou řadou faktorů. Nahoru ji momentálně netáhne cena samotné elektřiny na burze, ta naopak v poslední době spíše klesá, ale regulovaná složka. Do té kromě POZE spadá zejména distribuční poplatek, spotřební daň či DPH. Obě jmenované daně může vláda snížit, opět to bude ale znamenat zářez do státního rozpočtu. Místem, kde se dá šetřit bez nutných dopadů na rozpočet, jsou distribuční poplatky. Jejich výši určuje ERÚ, na celkové ceně elektřiny má tato část koláče podíl 34 %, u průměrné české domácnosti tedy 6 200 korun ročně.
Distribuční poplatek pokrývá jak samotné náklady na distribuci, tak nutné investice do obnovy distribuční soustavy. Kdyby se podařilo zefektivnit využívání sítě a předcházet tak částečně potenciálním budoucím investicím, mohly by distribuční poplatky růst méně výrazně, a případně i klesat. Mezitím se děje pravý opak, za posledních 5 let domácnostem vzrostly platby za distribuci (variabilní složka i stálá platba za jistič) o 64,3 %.
Co si představit pod efektivním využíváním sítě? Jde třeba o intenzivnější využívání institutu sdíleného připojení obnovitelných zdrojů, kdy se v jednom místě připojí do sítě souběžně například fotovoltaika a větrná elektrárna. Podobný systém už funguje například v Polsku nebo Nizozemsku. Také potřebujeme odstranit dlouhodobě nevyužité rezervace výkonu z front na připojení, aby se skutečné nové projekty obnovitelných zdrojů mohly připojit do sítě dříve. Výrazně pomůže také motivace ke snížení rezervovaného výkonu u elektráren, které ho dlouhodobě zcela nevyužívají.
Celý balíček celkem osmi opatření, která pro českou energetiku navrhujeme ve Frank Bold, by uvolnil 17,8 GW rezervovaného výkonu v síti a na investicích do elektrizační soustavy ušetřil až 226 miliard. Kdybychom tyto přínosy rozpočítali rovnoměrně mezi všech 6,3 milionů odběrných míst v ČR, ušetřil by v následujících 10 letech každý odběratel v průměru 35 873 Kč.
Větším úsporám a systémové efektivitě stojí v cestě především fakt, že je jejich realizace náročnější než přenesení POZE do státního rozpočtu. Politická reprezentace by však měla najít odvahu pustit se i do takových řešení, výsledné benefity totiž mohou být obrovské. Kromě růstu efektivity by spotřebitelé na elektřině ušetřili i reálně, odpuštěné platby za POZE totiž v konečném důsledku přes státní rozpočet stejně zaplatíme všichni, a to v případě zadlužení státu i s úroky.
