Článek
Vláda schválila novou hospodářskou strategii Česko: Země pro budoucnost 2.0, která si mimo jiné klade ambiciózní cíl zajistit konkurenceschopné ceny elektřiny pro domácnosti i firmy. Dokument správně pojmenovává problém: vysoké ceny energií ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu i životní úroveň obyvatel. S řešením je to ale složitější.
Jedním z prvních kroků, které kabinet prosadil ještě před schválením strategie, bylo převedení plateb za obnovitelné zdroje energie (POZE) ze spotřebitelů na stát. Opatření přinese domácnostem úsporu zhruba 1800 korun ročně, ale zároveň zatíží státní rozpočet o dalších 17 miliard korun. Přitom tato položka tvoří jen asi osm procent výsledné ceny elektřiny.
Strategie přitom sama upozorňuje, že cenu elektřiny netvoří jen samotná komodita a POZE, ale také další regulované složky. Počítá například s revizí tarifní struktury, aby se náklady provozovatelů elektrizační soustavy spravedlivěji rozdělovaly mezi spotřebitele a omezily spekulace s rezervacemi kapacit v síti. To je přesně oblast, kde lze dosáhnout skutečně systémových úspor bez nutnosti zatěžovat státní rozpočet.
Distribuční poplatky dnes tvoří zhruba třetinu ceny elektřiny — u průměrné domácnosti asi 6200 korun ročně. Tyto platby pokrývají nejen provoz sítí, ale i investice do jejich rozvoje a zisk distributorů. Pokud by se podařilo využívat infrastrukturu efektivněji, mohly by náklady na budoucí investice klesnout a s nimi i tlak na růst regulované složky ceny. Místo toho ale domácnostem za posledních pět let platby za distribuci vzrostly o 64,3 %.
Možnosti řešení přitom existují. Vedle reformy tarifní struktury mezi ně patří například aktivní podpora sdíleného připojování obnovitelných zdrojů, kdy se na jednom místě do sítě zapojují různé typy elektráren, nebo rušení dlouhodobě nevyužitých rezervací výkonu ve frontách připojení a prioritizace připravenějších projektů v procesu připojování k síti.
Podle analýzy Frank Bold by balíček osmi takových opatření mohl uvolnit až 17,8 GW rezervované kapacity a ušetřit v desetiletém horizontu na investicích do sítě zhruba 226 miliard korun. V přepočtu by to znamenalo úsporu asi 35 800 korun na jedno odběrné místo během deseti let.
Schválená strategie je tak dobrým signálem, že si vláda problém uvědomuje. Teď ale přijde těžší fáze: přejít od relativně jednoduchých opatření, jako je přesun jedné položky do státního rozpočtu, k náročnějším systémovým změnám. Právě ty totiž mohou přinést největší a dlouhodobé úspory.
Pokud chce vláda naplnit vlastní strategický cíl konkurenceschopných cen elektřiny, musí mít odvahu otevřít i složitější strukturální otázky energetiky. Bez nich se totiž systémově s cenami elektřiny nepohne.
