Článek
Rok 2029
Lidstvo stojí na prahu nové éry. Technologie je dál než kdy dřív, ale zároveň se objevují první známky únavy z vlastní chytré přítomnosti. Mluví se o tom, že ztrácíme směr. Že začíná doba, kdy už nepůjde jen o to, co dokážeme vytvořit, ale jestli tomu budeme ještě rozumět.
Michal je součástí pilotního programu, nazývaného výcvik výcviku - tréninku lidí, kteří budou vychovávat budoucí instruktory umělé inteligence. Vše probíhá v hyperrealistické simulaci jménem Aescha, navržené k modelování tisíců možných výukových scénářů a krizových situací.
Michal se každý den ponoří do virtuálního prostředí, pokaždé jiného. Jeden den učí AI vyhodnocovat emoce, další den konflikt s algoritmem, který si začal osobovat lidskou identitu. Aby si zachoval zdravý rozum, bere každý den před vstupem do systému stabilizátor identity - modrou pastilku, která pomáhá rozlišovat realitu od simulace.
Jednoho dne však zapomene. A v simulaci se objeví jeho babička. Peče koláč, ale místo obyčejné věty pronese: „Michale, tvoje výsledky dnes nejsou optimální.“
Babička se promění ve starou AI. „Měl bys přijít na svíčkovou… a hlavně si nezapomínej brát ty pastilky.“ zní přes šum její hlas.
Na okamžik má Michal pocit, že je to skutečné. Ale spojení se přeruší. A když se vrátí do reality, Aescha na něj chladně zobrazí zprávu: „Neúspěšné rozlišení reality. Doporučeno zvýšit dávku stabilizátoru.“
Michalův příběh možná zní jako z blízké budoucnosti, ale v jádru se dotýká něčeho velmi přítomného. Jak se technologie vyvíjí, nestačí mít dobré programy. Potřebujeme lidi, kteří je dokážou vést, chápat a nastavovat jim hranice. A právě pro to je výcvik výcviku tak důležitý.
Každá generace bude učit tu další, jak spolupracovat s AI. Pokud to podceníme, riskujeme, že přestaneme rozeznávat, co je ještě nástroj a co už náhrada za nás samotné.
A co vy? Věděli by jste včas, kdy si vzít stabilizátor identity?
Kde končí výcvik… a začíná skutečnost?
