Článek
Elen Veldová nikdy nechtěla být součástí armádního projektu. Byla vědkyně, která se zabývala tím, jak slova ovlivňují myšlení lidí. Studovala, jak jazyk působí na mozek a co se stane, když slyšíme určitá slova znovu a znovu.
Jednoho dne jí ale přišla zvláštní zpráva. Krátká, bez podpisu. Jen souřadnice a kód Start 80.
Byla povolaná k tajné operaci, o které se nikde nemluvilo. Ochranka ji odvedla hluboko pod zem, do zařízení, kde se prováděl výcvik agentů pro zvláštní mise. Byla tu znovu spuštěna operace, která měla být dávno zrušena. Nikdo neřekl proč. Ani co se přesně děje.
Jeden z agentů K33 začal vykazovat zvláštní chování. Mluvil slova, která nedávala smysl, ale přesto zneklidňoval ostatní. Ztrácel spojení s realitou. Vypadal, jako by byl napojen na nějaký vnitřní hlas a ten hlas mluvil skrze něj.
Když se ho snažili vypnout, začal ovlivňovat i ostatní agenty kolem sebe. Někdy jen větou. Někdy pohledem, nebo gestem. Mozek lidí reagoval jako by slyšel něco důležitého, i když to znělo jako obyčejná slova.
Elen zkoumala jeho nahrávky a zjistila něco děsivého. Ten agent nebyl šílený. Jeho mozek fungoval, jen jinak. Byl přeprogramován jazykem.
Jeho podvědomí pracovalo s jiným významem slov. Tam, kde ostatní slyšeli běžnou řeč, on vnímal příkazy, vzpomínky nebo emoce. Reagoval na slova tak, jako by to byly signály k akci.
Když se ho pokusili přenést do bezpečné zóny, všechno selhalo. Agent zůstal nehybný, ale jeho mysl byla aktivní. Mozkové přístroje ukazovali silné propojení mezi řečovými a paměťovými centry. Reagoval na jazyk, i když nemluvil nahlas.
Elen pochopila, že to není žádná nemoc. Někdo ten program vytvořil schválně. Chtěli vytvořit člověka, kterého půjde ovládat řečí, ale zároveň který dokáže ovlivnit ostatní bez jediného dotyku.
V hlubinách systému objevila starý kód: “ Start 80 - aktivace paměťového jazyka"
Zjistila, že původní cíl výcviku nebyl jen přežití v terénu. Ale ovládnutí mysli pomocí řeči. Stačilo najít správná slova a člověk se změnil. Zapomněl kdo byl. Přijal novou identitu.
Ale už bylo pozdě. Agent K33 přestal reagovat. Tělo bylo živé, mozek aktivní, ale už neodpovídal běžným způsobem. Vyslal jen jednu poslední zprávu: "Neztratil jsem kontakt. Naučil jsem se mluvit jinak. “
Projekt byl ukončen. Všechny složky zničeny. Ale Elen věděla, že něco v něm zůstalo otevřené.
Občas, když spala, zdál se jí sen. Hlasy v dálce a věta která se opakovala : „Jsme tím, co říkáme. A říkáme to, co do nás někdo zasadil.“
Pokud slova dokážou změnit naše pocity a rozhodnutí, jak poznáme, že jsme to stále my?
