Článek
Když slova získají jiný význam: Jak rezonují zvuky v mysli se schizofrenií
Někdy to přijde úplně nečekaně. Sedím a poslouchám rádio a hlasatelka ve zprávách říká něco „s tříletou fixací“. Jenže já slyším slovo „střílet“. A to jediné slovo se mnou rezonuje, jako když se rozvibruje tenká struna. Dříve to byly okamžiky paniky, lehké mrazení za krkem, rozbuší se mi srdce, začne potit čelo a hlavou mi běží jediná myšlenka: „Musím volat policii! Někde se bude střílet!“
Jenže pak se zastavím. Kde? Kdy? Proč? Nemám žádné konkrétní informace, jen silné nutkání, jako by moje mysl zachytila signál z jiného světa, a já cítila povinnost varovat ostatní. Nechci být ta co zbytečně vyvolá poplach, ale co když se mýlím? Co když se někde stane něco hrozného a já mohla zasáhnout?
A dnes to přišlo znovu. Slovo „s tříletou“ z rádia, moje mysl to překroutila na „střílet“. A ještě jsem ani nestačila vypít kafe a v Novinky.cz vidím titulek: „Policie v Berouně reaguje na výhružku střelbou ve škole.“
Tohle se děje častěji než by se mohlo zdát. Možná nejsem jediná, kdo to cítí. Možná i ostatní citliví jedinci volají na linku tísňového volání, protože prostě něco vycítí. Možná nejde jen o náhodu, ale o rezonanci, kterou naše mysl vnímá dříve, než dorazí do světa fyzického.
Pokud někdo někdy volal na policii s „pocitem, že se něco stane,“ možná se jen naladil na tu správnou frekvenci. Možná nejde o šílenství, ale o naladění na svět, který je skrytý těm, co slyší slova jen tak, jak jsou vyslovena.
Je možné, že naše mysl někdy vnímá nebezpečí ještě před tím, než se projeví ve fyzickém světě?
Dovětek: Pokud někdy cítíte nutkání varovat před nebezpečím, pamatujte, že tísňové linky jsou tu pro skutečné, potvrzené hrozby. Vaše volání může zachránit život, ale také blokovat pomoc těm, kdo ji právě potřebují.
Zdroj:
