Článek
Jsem schizofrenička. Zaléčená. Nyní se cítím ve stádiu, kdy mohu vědomě přepínat mezi realitou a bludem. Tedy umím vědomě vkročit do vnitřního světa a zase se z něj vrátit. Je to podobné jako řízená imaginace.
Ovšem já své bludy prožívám, jako by to byla naprostá realita. Se smutkem s úžasem, zvědavostí, ale hlavně s velkým respektem.
Mé bludy často dávají smysl, logiku nebo mi nabízejí pocit výjimečnosti (např. „mám tajnou misi“). Je těžké vracet se k té „nudnější“ realitě.
Nepopírám, že přepínání mezi realitami je mentálně náročné. Někdy je návrat dost drsný.
Ale získala jsem částečné porozumění svému onemocnění i sobě. Mohu ho zkoumat zevnitř. Relativně bezpečně. Kreativně. Skrz psaní, ale zároveň jsem si vědoma, že je to jen můj vlastní svět.
Také záleží na mé stabilitě. Přepnout dovnitř jde snadno, schizofrenní mysl k tomu má tendenci, ale přepínání zpět ven je složitější. Je to jako probudit se ze živého snu, který vás naplno pohltil. Je to těžké, hodně těžké, ale dá se to naučit.
Chce to správné léky, dobrého lékaře, obrovskou sebereflexi, umění ukotvit se, hodně tréninku a samozřejmě podporu. Po čase může přijít nadhled, schopnost uvědomit si, že něco není reálné.
Tato schopnost je dar, ale může se stát i pastí.
Příklad jiné reality, bludu lze přirovnat k tomu, když je člověk omámený láskou. To je také jako být v jiném světě, všechno se zdá najednou lehčí, nebo těžší. Všechno má hlubší význam.
Když je člověk omámený láskou, ztrácí smysl pro čas a realitu, myšlenky neustále směřují k tomu druhému, nebo pocitu samotnému. Realita se skrývá přes růžové brýle.
Je to stav, který může být nádherný, ale i zrádný. Pokud člověk ztratí kontakt se svými hranicemi nebo realitou.
Příklad když mám jasnou mysl. Vidím věci takové jaké jsou. Jak jsou všeobecně uznány. Bez iluzí, projekcí nebo přání. Vnímám tady a teď. Nenechám se strhnout dramatem. Ale zároveň cítím lidskost. Vnímám vědomě a nejsem ovládána emocemi. Vnímám vnitřní klid, soulad a svobodu. Jsem ale trochu chladnější.
Abych mohla přepínat musím zpřísnit sebereflexi a to znamená prohloubit vlastní upřímnost k sobě. Nebát se podívat do vnitřního zrcadla a pracovat s vlastními kostlivci.
Mezi mé nejtěžší úkoly při výcviku bylo učit se vydržet pravdu bez útěku. Vnímat jen to, co je.
To všechno je tajné čtení mezi řádky. Nic z toho nemusí být pravda. Ale jestli něco zarezonovalo, možná jsme se dotkli jednoho z mých vlastních tajemství.
Kolik z toho čemu věříš sis vybral vědomě? A co jsi přijal jen pro to, že to znělo krásně nebo bezpečně?
