Článek
Ráda bych se podělila o to, jak nám jedno CAR (ne)pomohlo k dítěti. Nejdříve bych ale chtěla podotknout, že k tomuto oboru mám naprostou úctu. Dokáže veliké zázraky a pomáhá plnit největší sen - stát se rodiči. Bohužel ne všem. Naštěstí se jedná o menšinu, kterým bude navždy upřeno právo stát se rodiči i poté, co jsou psychicky na dně a o několik stovek tisíc korun lehčí.
S manželem jsme se poznali, když mi bylo skoro 27 let, po roce a půl jsme se zasnoubili a za další rok a půl se vzali. Moji noční můrou bylo si nezodpovědně nasekat děti kvůli špatnému výběru partnera/partnerů. Proto jsem si budoucího otce svých dětí pečlivě vybírala a až po třech letech, kdy jsme se dostatečně znali, a oba chtěli to samé, jsme se rozhodli, že je čas na potomka. Pro někoho možná dlouhá doba s rýpnutím - může si za to sama. Pro mě však absolutní nutnost a potřeba úplné rodiny nezávislé na pomoci státu. Rozhodně ne samoživitelka kvůli svému nezodpovědnému rozhodnutí, s kým zplodím potomka a pak škemrat o sociální dávky, protože jsem si našla blba, který se nechce starat a platit.
O dítě jsme se snažili skoro rok, když mi moje gynekoložka udělala hormonální profil, který vyšel v naprostém pořádku. Manžela tedy poslala na spermiogram do CAR. Diagnóza - oligospermie. Nedostatečný počet spermií, ale prý nic fatálního, řekli přímo na místě. Mělo by se to podařit přirozeně. Asi nemá cenu rozebírat manželovy pocity, to si každý dovede představit sám. Aktivní muž ve věku třiceti let, který sportuje, nemá sedavé zaměstnání a snaží se jist relativně zdravě. Jediným jeho prohřeškem bylo příležitostně pivo a občas cigareta právě u toho piva. Nutno podotknout, že i když s kouřením přestal úplně a bral všelijaké zaručené doplňky stravy, spermiogramy bývaly zhruba stejné. Někdy lepší, někdy horší.
S výsledky spermiogramu jsem zašla i za svou gynekoložkou, která mi oznámila, že naopak tento výsledek fatální je (nesplňuje hranici stanovenou od WHO), přirozeně nejspíš neotěhotním a do lékařské zprávy mi napsala - primární sterilita a s tím se objednat do CAR. Nic hezkého být takto ocejchován. Ale nejsme první, ani poslední.
Zase od začátku
Nemožné se stalo skutečností a než jsem nás stačila objednat, zjistila jsem, že jsem těhotná. To štěstí si nedokážete představit. Bylo to několik nádherných týdnů. V 11. těhotenském týdnu mi totiž na běžné kontrole bylo oznámeno, že embryu již netluče srdíčko, ale moje tělo mrtvé embryo nevypudilo. Musela jsem na revizi dělohy, dodržet šestinedělí a pak začít nanovo. Měsíce opět utíkaly a zase nic. Zoufalost byla větší a větší. Objednala jsem nás tedy do CAR, kde manželovi bylo oznámeno, že spermiogram je vlastně docela v pohodě a dá se s nim přirozeně otěhotnět, když bude štěstíčko. Anebo taky ne. Vždyť nedokáží přirozeně počít ani páry, kde jsou oba naprosto zdraví. Chyba prý bude možná jinde, ale další vyšetření se dělají až po třech potratech. Takže mám čekat několik dalších let, než nasbírám tři potraty?
Bylo nám tedy doporučeno IUI (inseminace). Tento zákrok má hradit pojišťovna, ale CAR si účtovalo další tisíce navíc, které jsme museli zaplatit. Podstoupili jsme IUI 2× a vždy neúspěšně. Před třetím pokusem jsem chtěla podstoupit další vyšetření. Nechtěla jsem mrhat dalšími pokusy a penězi. Bylo mi sděleno, že ne. Že mám podstoupit další IUI, a když se nepovede ani to, tak podstoupit IVF. Pokud se IVF 3× nepodaří, tak pak teprve budou dělat další vyšetření. Poté, co si zbytečně vyplýtváme pokusy a vyhodíme desítky tisíc korun. Usmála jsem se, řekla „Ne“ a odešla jsem s tím, že si dáme pauzu a najdeme jiné CAR. Následně jsem postup CAR konzultovala s bývalou lékařkou pražského CAR, kde mi bylo potvrzeno, že tento postup ze strany centra byl špatný, a že rozhodně měli udělat ještě nějaká další vyšetření.
Oddechový čas
Velmi jsem toužila po pauze a dát si prázdniny od projektu miminko. Oba jsme byli nesmírně unavení a zlomení. Zároveň se nám blížilo stěhování a mně se v novém místě bydliště naskytla možnost zajímavého zaměstnání. Už jsem se nechtěla dál ohlížet na „co když budu těhotná, co když brzy otěhotním, akorát to všem zkomplikuju“. V současném zaměstnání jsem tedy podala výpověď s tím, že minimálně na rok si dáme od dítěte dovolenou a budeme užívat toho nového, co nás čeká. Ulevilo se mi. Přestali jsme se snažit, přestali jsme hlídat plodné dny. Zabydlovali jsme se v novém domě a já se zaučovala v nové práci. Po zkušební době jsem zjistila, že jsem těhotná. Ač byl strach obrovský, tentokrát jsem nepotratila a porodila zdravou dceru.
Ano, bylo mi to samozřejmě hloupé kvůli zaměstnavateli. Ale co jsme měli dělat? Konečně se nám splnil náš velký sen. V práci to naštěstí vzali velmi dobře. Pracovala jsem až do nástupu na řádnou mateřskou dovolenou a rozloučili jsme se se slovy, že mě po mateřské rádi uvidí zpět.
Takto nám tedy Centrum asistované reprodukce (ne)pomohlo otěhotnět. Přímo lékaři to nebyli, ale díky jejich přístupu jsme se na vše vykašlali a tím nám vlastně k vysněnému děťátku dopomohli.
Třeba tento příběh někomu dodá naději.
