Pepo, co budeme dělat?! Jak zvládnout blackout bez paniky aneb Vždy připraven!

Pamatujete si ještě na pohádky o  Krtečkovi? Hloupá otázka, já vím. Teď k té pointě. Že nás energetický kolaps dokáže během chvíle proměnit v bezmocné uzlíčky nervů, věděl Zdeněk Miler už v roce 1984. Jeho kultovní epizoda Krtek ve snu je v podstatě animovaný postapo thriller pro nejmenší. Sledujeme v ní zhýčkaného pána tvorstva, za kterého veškerý komfort jeho chytré domácnosti řídí jakási analogová „osmdesátková AI“ na dálkové ovládání a energie spotřebovává s lehkostí marnotratného milionáře. Tedy jen do chvíle, než přijde globální blackout a náš tlačítkový hrdina uvízne ve zmrzlém domě bez elektřiny, teplé vody a spojení s okolním světem. Naštěstí ale přikvačí Krteček s rychlokurzem přežití a názorně mu předvede, že když člověk zapojí mozek i svaly současně, zázračně se dokáže postarat o vlastní zadek i bez čudlíkového servisu. A na závěr si všichni úlevně oddechnou, protože vysvitne slunce a ukáže se, že to celé byl jen zlý sen.

Nedávno jsem si na tenhle díl vzpomněla a zamyslela se nad tím, v jakém světě vlastně žijeme. Tato éra nepřekonatelného komfortu, kdy si jídlo objednáváme přes aplikaci, o teplo v obýváku se stará chytrý termostat a lednice nás pípáním sprdne za docházející ovesné mléko, nás dovedla přesně tam, kde byl ten pohádkový chlápek. Řečeno zcela bez nadsázky - stali jsme se nekorunovanými šampióny v pohodlí.

Jenže s touto absolutní závislostí na technologickém aparátu se moderní společnost stává neuvěřitelně křehkou. Stačí jedna rozsáhlejší kybernetická epizoda, sofistikovaný útok na energetickou síť nebo kolaps bankovních systémů a z naší vysoce rozvinuté civilizace se během několika hodin stane skupina totálně zmatených osobností, které bez navigace v mobilním telefonu nenajdou ani nejbližší otevřenou lékárnu.

Zejména poslední roky a měsíce jasně ukázaly, že scénáře výpadků infrastruktury už dávno nepatří výhradně do hollywoodských trháků. Po celé Evropě jsme svědky incidentů, které by dříve zněly spíš jako dystopické sci-fi.

Namátkou si připomeňme nedávné kybernetické útoky hackerů, které paralyzovaly kontrolní systémy chladicích zařízení ve stovkách supermarketů ve Francii, Německu a Dánsku. Během několika hodin nekontrolovaně vzrostla teplota v mrazicích boxech, což vedlo k masivnímu znehodnocení tun potravin. Stejně tak jsme byli svědky incidentů v Polsku cílených na energetickou síť, výpadků vodohospodářské infrastruktury ve skandinávských zemích či kolapsů odbavovacích systémů na klíčových evropských letištích. Pokud k tomu přidáme i energetické blackouty z loňského roku v Praze a na Pyrenejském poloostrově dostává téma osobní připravenosti úplně nový rozměr a vyvolává zásadní otázku: Je tzv. „prepping“ jen podivínská zábava pro pár nadšenců v maskáčích, kteří si v suterénu chystají zásoby konzerv trenčianských párků s fazuľou a vepřového ve vlastní šťávě, nebo jde o úplně základní selský rozum, který nám v podmínkách dnešního blahobytu poněkud zakrněl?

Pojem prepping si za poslední desetiletí prošel docela slušnou proměnou. Zatímco dřív byl prepper vnímán jako paranoik v maskáčích, který tajně v garáži brousí mačetu, studuje mapy radioaktivního spadu a trénuje střelbu na terč, dneska se na to díváme trochu jinak. K vyvolání pořádného systémového šoku totiž nepotřebujeme invazi z vesmíru, pád asteroidu ani armádu tanků. Dneska bohatě stačí pár promyšlených kyberútoků, vyděračský ransomware v logistickém centru nebo smolná souhra poruch v přenosové soustavě. Globální dodavatelské řetězce totiž fungují na principu Just-In-Time, tedy právě včas. V praxi to znamená, že obchody prakticky nedisponují velkými skladovými zásobami, protože skladem je kamion pohybující se na dálnici. A pokud se tento řetězec třeba i jen na pouhé tři dny přeruší, v regálech supermarketů zůstane leda tak jen průvan.

V českém online prostoru mě k tomuto tématu zaujal Andrej Ruščák, který neúnavně demystifikuje prepping a zbavuje ho nálepky sektářství. Místo teoretizování totiž rovnou překládá oficiální zahraniční příručky a ukazuje, jak krizovou připravenost řeší civilizovaný svět bez zbytečné hysterie. Zatímco u nás lidé stále řeší stud, aby při nákupu dvou balíků vody navíc nevypadali jako blázni s alobalem na hlavě, v Pobaltí, Polsku či Skandinávii je mít doma zásoby na týden nebo dva naprosto přirozený projev občanské dospělosti. Ve Švédsku pravidelně již od roku 1943 rozesílá úřad pro civilní ochranné složky do všech domácností aktualizovanou brožuru s názvem Om krisen eller kriget kommer (Pokud přijde krize nebo válka), označovaný za takový „Ikea katalog Armagedonu.“ Finsko staví na propracované koncepci totální obrany a i v České republice funguje oficiální projekt 72 hodin pod záštitou Ministerstva vnitra a Hasičského záchranného sboru ČR.

Samozřejmě můžeme polemizovat nad tím, zda jsou neustálé výzvy a varování pouze záměrným strašením vrcholných představitelů státu, kteří se snaží vyvolat atmosféru strachu, anebo zda-li jde o oprávněné obavy. Pravda leží, jak už to tak často bývá, někde v pragmatickém středu. Z pohledu státních orgánů jde o částečné přenesení odpovědnosti na občany. Pokud vás totiž stát dokáže přesvědčit, abyste byli schopni samostatně fungovat alespoň první tři dny od vypuknutí krize, uvolníte tak ruce složkám integrovaného záchranného systému. Armáda, hasiči, policisté i zdravotníci pak nemusí v prvních kritických hodinách řešit malichernosti a mohou své kapacity zaměřit na záchranu životů a stabilizaci klíčové infrastruktury. Na straně druhé jsou tyto obavy naprosto oprávněné, protože ruku na srdce, pojďme si zcela nekriticky přiznat, že jsme až nezdravě závislí na tom, že z kohoutku teče teplá voda, ze zásuvky jde proud a přes wi-fi data. A že v momentě, kdy dojde k výpadku, během pár minut či hodin jde do kytek všechno – od platebních terminálů a bankomatů přes čerpadla na pitnou vodu a benzínky až po mobilní signál.

Být připraven přitom neznamená devastovat rodinný rozpočet nákupem taktické výbavy z army shopů, drahých solárních generátorů nebo stavbou podzemního krytu pod maminčiným záhonem rajčat. Smyslem je vytvořit si základní soběstačnost z věcí běžné spotřeby, které lze do domácnosti doplňovat postupně a bez paniky. Naprostou prioritou číslo jedna je balená pitná voda, kde je bezpečné minimum stanoveno na dva až tři litry na osobu a den. Následují trvanlivé potraviny jako konzervy, těstoviny, rýže, luštěniny či sušené plody, u kterých skvěle funguje systém rotace zásob, kdy spotřebováváte to, co postupně dokupujete. Neméně důležitá je hotovost v mincích a menších bankovkách, protože v momentě výpadku sítě budou vaše předražené chytré hodinky sloužit maximálně k tomu, k čemu byly původně určeny - ukazovat čas. Tedy alespoň dokud se jim nevybije baterie.

Ruku v ruce s jídlem a pitím jde i nepříjemná pravda, o které se na večírcích moc nemluví, a tou je hygiena ve chvíli, kdy moderní výdobytky zamávají na rozloučenou. Většina lidí si totiž neuvědomuje, že bez elektřiny se zastaví i čerpadla ve vodárnách a splachovací záchod v bytě se během pár hodin mění v pouhou dekoraci. Tady nastupují kreativní techniky krizové hygieny. Místo drahých chemických toalet bohatě poslouží obyčejné kbelíky nebo toaletní mísa vyložená pořádně pevným pytlem na odpadky a zasypaná kočičím stelivem. Kočkolit spolehlivě zlikviduje vlhkost i zápach a uchrání vás před epidemií přímo v obýváku. Tato sice trochu esteticky divoká, ale geniálně funkční metoda přesně ukazuje, o čem prepping v reálu je – o rychlých a levných nápadech, nikoliv o nákupu předražených gadgetů.

Stejně tak je potřeba uvést na pravou míru mýty kolem evakuačního zavazadla. Hollywood nám vštěpuje představu třicetikilového batohu, se kterým člověk se sekerou v ruce přežije tři měsíce v hlubokém hvozdu. Jenže v našich zeměpisných šířkách těžko půjdete zakládat novou civilizaci do lesa. Evakuační zavazadlo je ve skutečnosti kompaktní batoh na rychlý útěk z domu, když hoří sousední byt, praskne plynovod nebo se přivalí lokální povodeň.

Základem nejsou křesadla ani lovecké nože, ale důležité dokumenty. Fotokopie dokladů, rodných listů, pojistek a listů vlastnictví v nepromokavém obalu nebo na šifrovaném USB vám ušetří měsíce úředního pekla. K tomu přihoďte lékárničku s léky, které reálně berete (a ne pět dlah a tři škrtidla), základní hygienu, čisté tričko, dioptrické brýle, štos bankovek a náhradní prádlo s termofólií z autolékárničky. Nic víc, nic méně.

Zápas s myšlenkou preppingu je ve své podstatě zápasem s vlastní úzkostí z absolutní závislosti na systému. Jenže mezi úzkostným panikařením a vědomou připraveností leží propastný rozdíl. Panika nastupuje ve chvíli, kdy vás nečekaná krizovka zastihne úplně na holičkách – doma nemáte ani svíčku, ani litr vody a na účtu vám sice svítí tisíce, ale nemáte si je jak vybrat. V tuhle chvíli přichází ikonický scénář: Máňa v panice zanaříká „Pepo, co budeme dělat?!“, načež Pepa rozbije prasátko, do batohu narve pepřák na obranu před stejně zoufalými sousedy a první večer výpadku vyráží do večerky svést krvavou bitvu o poslední balík toaleťáku a krabičku sardinek.

Naopak rozumná připravenost přináší v prvních kritických hodinách ten nejcennější luxus: klid na duši. Pokud víte, že vaše domácnost zvládne týden fungovat bez zásadního narušení provozu, reakce na krizový stav se okamžitě mění z chaotického pobíhání v klidný večer u hraní Dostihů a sázek.

V konečném důsledku není nutné měnit životní styl ani podléhat katastrofickým vizím. Jen prostě mějte na paměti, že až půjdete příště na běžný týdenní nákup, kupte o dva balíky balené vody více. Přihoďte do košíku dvě masové konzervy, balení rýže navíc, pytel kočkolitu (i když u žádné kočky nebydlíte) a zkontrolujte, zda máte doma funkční svítilnu s náhradními bateriemi. No a pokud k žádnému výpadku nedojde, nejhorší možná věc, která se stane je, že v neděli večer uděláte rychlé těstoviny a ušetříte za donášku. A pokud náhodou na pár dní zhasne celé město, budete možná jediní v ulici, co si v klidu zapálí svíčku, uvaří čaj na kempingovém vařiči a počkají, až to technici v elektrárně zase nahodí.

Jak hodnotíte připravenost své domácnosti vy? Máte doma zásoby vody a jídla alespoň na zmíněných 72 hodin, nebo by vás první delší blackout donutil vyrazit do improvizovaného boje o poslední PETku vody v okolí?

Děkuji za podporu, děkuji že mě čtete. Vaše Elvira