Článek
odrazil bych se od čísla 27% produkce obilí na ukrajině z celého ruska,tedy cca 1/4,ukrajina nebyla žádnou „obilnicí ruska“,tou byla jižní sibiř (starověrověrské a kozácké obščiny)cca 50% obilí a povolží (němečtí farmáři-sedláci)cca 30%,během války byli vybiti němci a většina kozáků,ukrajinu zachvátilo podnikání zvané NEP,byli zde kulaci,to nebyli rolníci ale podnikatelé,vlastnili koně a stropje a ty pronajímali,vykupovali obilí,prodábvali ho (spekulovali s ním),drželi celou vesnici v hrsti=v kulaku,všichni jim dlužili,byli na nich závislí,kulaci když viděli že prodávat obilí na chleba nicmoc nenese,začali ho prodávat na vodku,ve městech nedostatek chleba,byl drahý,zato vodky pokolena a tím to vše začalo,pokračovalo to rekvírováním,zatýkáním,popravami a jak to skončilo?1932 nebylo obilí,nebylo co jíst a nabylo hlavně co sít a tak stalin za zlato nakoupoil osev v kanadě ale nestačilo,tak se rozhodl koho nechá vymřít,obilí na osev dostaly občiny (takové kibucy)na sibiři, a něco málo rolníci na ukrajině ale jen kolchozy,ukrajinci nechtěli kolchozy a tak lich 2-3 miliony pomřeli,ti co přežili pak založili kolchozy
