Hlavní obsah

Pohled z balkonu.

Karel Čapek, v době vrcholící hospodářské krize napsal povídání a zahradníkovém roku. Zdaleka nemohu ani pomyslet na nějakou podobnost s panem Čapkem. Ale už z toho všeho u nás, začínám unavený. Takže mě napadl ten balkon.

Článek

Mám štěstí, že v tom našem domě nezapomněli projektanti na balkony. Jinak nevím, co bych si počal. Ten balkon, je totiž moje útočiště, řekněme pro páchání neřestí. No jen docela malých a páchaných pouze na mě. Já se prásknu. Chodím si tam zakouřit.

Pokud se člověk při tom kouření také dívá kolem, docela se dá něco vidět. Podotýkám, že žádná erotika v tom není, no jak by také mohla v mém věku! Šmírovat, to mi bylo vždycky cizí, ale dívat se na to co je kolem, a trochu přemýšlet, to jde.

Před domem, jakási organizace vysadila nové stromky. Jaké? No nejsem dendrolog a tak jen poznávám jeřáby, kaštany a něco jako malá jablíčka, která se mi líbí. Nevím, jak se jmenují. Na místo, kde už jeden stromek uhynul, vysadili další. Nevím proč. A ten další v těch vedrech začal také usychat. Od začátku se snažil, měl plno nových lístků, pěkný tvar korunky i kmínku. No a co teď. Domnívám se, že hyne žízní. Tak se ho pokouším udržet a chodím zalévat. Nevím, jestli to pomůže, ale chodím.

Straky, no to už jsou stálí obyvatelé. Nevím sice, jestli mají dekret na hnízda, ony by na to stejně kašlaly. Stejně jsou to ale fešandy! Bílá s černou, furt jsou in, jen ten jejich chraplák… Bohužel, se ale objevily vrány šedivky. Pokud vím, mají na svědomí dvě hnízda stráčat. Potvory! No a poštolky, trvalí obyvatelé.

Kromě ptáků, se tu usadili i zajíci, teda polňáci ale už spíše sídlišňáci. No asi nejsou blbí, když poznali, že tady brokovnice nehrozí a těm pokusům některých psů, se jen usmívají.

Přemýšlel jsem, proč většina těch, co venčí své mazlíčky, je rodu ženského. Pak mi to docvaklo. Pokud mazlíčkovi nevyhoví, ten se jim odvděčí nějakou tou nečistotou, kterou musí potom odstranit. To je postřeh, co?

Někdy v noci, když se nedaří usnout, jdu na balkon. A taky je co vidět i slyšet. Hlavně ale zajíci. Mají se tu docela dost, čím nakrmit. No a jsou tu i lavičky, prázdné a připravené k sednutí. No k sednutí… Světel je tu málo a tak je někdy slyšet to ách, jó a další zvuky, které si netroufám zařadit. Nešmíruji! Souhlasím se zajíci, že je to taky ruší.

No a vidíte. I na tom městském sídlišti,(máme kliku, že tady nepostavili původně plánovaný kulturák), se dá i z toho balkonu cosi objevit.

Požehnaný balkon.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám