Článek
Mám za to, že prozíravost má docela kardinální vliv na to naše celé bytí. Ono totiž nejde o nic jiného než o osobní zkušenost, tedy podle mě. I to popálení prstu na plotně vede k poznání, že to bolí a že si příště musíme dát větší pozor. Tedy být v tomto případě prozíraví. Někdy ale na ten prst pozapomínáme, a tak se zase spálíme. Nejsme vždycky prozíraví. I ta prozíravost, jako matka moudrosti, se třeba zapomněla, a tak bylo, co bylo. Když ale je někdy ta neprozíravost tak moc příjemná.
Stejně ta prozíravost má vícero podob. Je jen na nás, kterou zvolíme, případně kterou musíme zvolit. Nemyslím tím třeba vojáka v bitvě, který může být prozíravý, jak chce, ale stejně ho trefí…
Zcela zvláštní prozíravost, je prozíravost politická. Neslušně se o ní říká, že je to prý „kam vítr, tam plášť“. Také zkušenost.
Pokud se odhodlám třeba vstoupit do politiky, tak bez té prozíravosti silně pohořím. Je ale ještě vyšší stupeň té prozíravosti. To znamená, že ještě před tím vstupem, musím mít jasno co nebo kdo zavinilo, že jsem třeba neuspěl. To už je téměř politický Svatý Grál. A tuhle znalost zvládají opravdu jen političtí matadoři. Ale opravdu jen TOP matadoři se umí dohodnout i s protivníkem. Viz ta naše někdejší "oposmlouva “. Jen mi vadí, že nás ostatní přibírají jako někoho, v jeho prospěch se všechno děje, a oni jsou spíše jen filantropové.
A tak nevím, jak vše zvládne náš současný premiér. Nezávidím mu. Jak se vyhnout případnému stíhání nejen u nás, ale i ve Francii. A tam to není maličkost, když si dovolili poslat „do tepláků“ i někdejšího prezidenta. Možná, že to u nás zvládne, má podporu i malých straniček a dostatek nejen hotovosti pro právníky. Jen nevím, jak se k tomu postaví turecký prezident, když premiér nechce ani slyšet jméno Turek.
Máme tu ale ještě zajímavější fenomén a tím je vnuknutí. Tak kam se hrabe prozíravost. Ono sice to vnuknutí může mít nějakou vlastní zkušenost, ale obávám se, že ne. Geniálně tento fenomén využily církve. Nic proti církvím. Jen mi to trochu páchne. Dostanu vnuknutí, že bych měl to a ne ono. Když to nevyjde, je možné se obrátit na autora toho vnuknutí? Je to báječně vymyšlené. A tak se v tom mácháme sami. Ono se pod to vnuknutí dá schovat leccos. Takže jak?
Toho vnuknutí se já osobně trochu bojím. Jsem zvyklý své úspěchy i prohry mít za své a nikomu je nepřenechávat. Takže, když někdy zřídka dostanu nějaké vnuknutí, raději se uklidním a nechám to trochu vydýchat. Ono to přejde.
Ale stejně. Prozíravost i vnuknutí k nám patří. Jen je snad dobré, třeba to vnuknutí zavčas odhalit a případně i využít, stejně jako tu prozíravost. K tomu by měl sloužit náš velký dar. Jaký? No přeci náš mozek!
