Článek
Rozhodně se nehodlám pouštět do debaty s názory teologů. I celé teologické vědy, pro kterou je víra úhelným kamenem, grálem a v přeneseném slova smyslu i kamenem mudrců. Na to nemám a ani se nesnažím mít.
Dokonce si myslím, že víra není darem od někoho či něčeho. Ona je totiž v nás přítomná od začátku. Že by tady byla nějaká souvislost s tou druhou signální, či genovou vybaveností? No ,možné to je.
Horší je to, že se vždycky nás někdo pokouší infikovat jinou a svojí vírou. Někdy je to spojené se snahou pomoci „pohanům“. A dokonce někdy i skoro zadarmo!
Zažil jsem i třeba „víru uhlířskou“ tedy komunistickou v podání Jiřiny Švorcové, víru v předurčenost, v lepší zítřky a existuje i víra v sedmé nebe. Nesporně víra pomáhá, pomáhá, ale také i zabíjí…někdy i své vyznavače.
Je psáno: „Víra tvá tě uzdravila!“ Myslím, že neplatí : „Víra tě uzdravila, ale víra TVÁ, tě uzdravila.“ Takže máme na tom svém uzdravení nepochybně i svůj podíl a možná, že je to ta naše genetická výbava. Jenom té výbavy umět využít…
Takže bez víry žít nelze a ani to nejde, když připustím, že ji máme od počátku. Je tu ale jeden problém. Tím je všudypřítomná infekce víry jiné.
Věřím, že se mi něco povede, že to zvládnu. Tady už ta moje víra má v sobě něco jako adrenalin a fungující! No jo, ale taková víra se nemůže nechat svést jinou vírou infikovanou. To by nemohlo fungovat.
Osobně si myslím, že patřím mezi věřící. Řeším třeba nějaký problém. Nedaří se, i když použiji svou zkušenost, znalosti i snahu. Trápí mě to. Zkouším znovu a znovu, pokud to má ještě nějaký smysl. Pokud už ne, tak na to prostě nemám a nehledám viníka. Jen nezapomínám. Nezapomínám ani na svou víru, že se to přeci jednou může povést.
Takže, jak z toho ven. Možná, že bychom měli více poslouchat sami sebe. Toho z venčí, brát jen pokud to není v rozporu s naší vírou a hodí se. A také se říká, že pomoc hledej především na konci své ruky.
Já si vážně myslím, že víru máme v genech.
