Článek
Všechny tělesné funkce se mi zpomalují, některé naopak. Čert aby se v tom vyznal! Navíc mi to přestává myslet a do ničeho se mi nechce. Pokouším se trochu vymlouvat na ta vedra. No ale stejně, venku 35 a v bytě „jen“ 31.
Pokud se mi do ničeho nechce, nebo naopak chce a nepodařilo se, zapracuje můj vnitřní obhájce. Vždycky najde logický důvod, proč mi něco nejde a nedaří se jako třeba psaní i jiné exesy. A také rychle najde viníka toho „proč“.
Když mě přepadne infekce, jako sebekritika a sebepoznání, rychle a účinně zasáhne v můj prospěch. Je to přeci můj obhájce! Já už si skoro myslím, že by mě úspěšně vysekal třeba i z obvinění ze zabití. Jo a každý ho máme. Pán Bůh zaplať.
Nechce se mim psát. Už jsem se někde přiznal k tomu, že už jsem všechno napsal a stačilo. Můj obhájce neprotestuje a spíše mi dává za pravdu. Tak třeba jeden náš básník. Vladimír Vašek se jmenoval. Stačila mu k proslavení jedna básnická sbírka. Dodnes je obsahem maturitních otázek. Napsal, co cítil a chtěl, a doživotně mu to stačilo.
Takže, když se mi do něčeho nechce, je to OK. No jo, ale co když? Nechce se mi třeba momentálně sprchovat. Jak ale zamezit tomu, abych ostatním nesmrděl? Obhájce doporučuje, abych ty, co jim smrdím poslal na vyšetření ORL. Dobrá rada. No jo, ale co když už smrdím sám sobě? Tak to je už problém.
Proč to vůbec píši? Vážně se mi nechce psát, a navíc dost dobře nevím, proč bych měl. Hnípání je docela sladké, i obhájce souhlasí. Někdy jsem zbytečně zvědavý, a tak přemýšlím, jaké by to bylo bez toho obhájce. Napadlo mě, že bych mu mohl omezit palmární účet. Třeba by se naštval a odešel. Naštěstí zůstalo jen u myšlenky. Co bych si počal, nemít někoho, kdo mi tak dobře rozumí a za nějaký ten můj malér vždycky najde viníka. Nekritizuje a pokud jsem nebyl infikován sebekritikou, i polichotí.
Koukám, že za celé tohle psaní mohou ty vedřiny. Už aby bylo po nich!
