Článek
Tak tedy. Učení je především pedagogická činnost. Jeho čelným představitelem je profesor. A jestliže se jedná o dobrého profesora, není mu lhostejné, jak jeho znalosti přijímají a absorbují jeho posluchači. Pokud je v tom problém, není většinou chyba na straně posluchačů. Dobrý profesor to pozná a upraví svůj výklad, protože jde o pedagoga. Špatný profesor tu chybu vidí na straně posluchačů. Tím se ale dostává do druhé kategorie a tou je poučovatel. Ten na rozdíl od pedagoga, má trvalou potřebu ostatní informovat, instruovat a poučovat. Nesporně má v tomto přístupu jako důvod trvalé posilování vlastního ega.
Máme u nás řadu profesorů. Nejsem si ale jistý, jestli jde vždy o pedagogy. Konečně, jak jinak. Jsme přece národ Komenského. Jenomže je tu někdy riziko, že se z pedagoga vyklube demagog. No on je také v tom konci „gog“. Není to dobré, ale stává se to. Také se říká, že novináři, jsou psi demokracie. Ti demagogové, je z duše nemusí. Ale jako správní psi, musí ti novináři někdy i rafnout, pokud někdo ve svém zájmu tu demokracii ohrožuje.
Je zakotveno ústavou, že všechna moc patří lidu. Aby to mohlo fungovat, existují volby, kde se volí ti zástupci toho lidu. V pořádku. U přímé volby vidím, koho konkrétně volím, ale u nepřímé volím partaj a její sekretariát. A tady je to čertovo kopýtko. Ona si totiž ta partaj třeba vybere někoho, kterého bych jinak nezvolil. Náprava? Velmi složitá. Nevím totiž, proč byl pro mě nevolitelný kandidát zvolen. Jaké má vazby, na koho, co udělá a komu je dlužníkem. Naštěstí tu máme ty hlídače demokracie.
Nikdo není rád za nepříjemné otázky. „Co si to ten pisálek dovoluje? To si neuvědomuje, že jsem byl právoplatně zvolen?“ Pokud se to nedaří zamlžit, nezbývá, než úprk. Ale lepší je vymyslet, jak toho nepříjemného psa umravnit." Máme přece svůj parlament, vládu i zákonné možnosti! Dejte mi pokoj s nějakou dávnou historií, nechte mě vládnout, když jsem byl zvolen!"
V podobných případech se hodí poučování, i když není až tak k věci. Máme na to i jednoho profesora. Velmi nelibě nese, když se mu třeba v televizi neumožní poučování a chtějí se po něm konkrétní odpovědi na konkrétní otázky. Není ale bohužel sám. Máme i poučovatele, bez profesorského dekretu.
Tak třeba jeden, který se na tom žlutém člunu prezentoval jaký je "Jura"! Nějak se ale nepodařilo vyretušovat ten špagát, na kterém ho táhli. Novinářská zlomyslnost! On z duše obdivuje toho druhého kšeftmana za tou velkou louží. Také si z něho bere „mustr“, že by se mohl třeba nechat zvolit znovu i prezidentem!
Ten druhý je sice opatrnější, ale stejně, pokud by za ním zašlo poselstvo s prosbou, jestli by se té další volby nechtěl účastnit, nenechal by se dlouho přemlouvat. Možná, že by se mu hodilo vymazat ten malér, kdy s posledním dnem prezidentství na něj senát podal žalobu o vlastizradě.
Takže jak. I ti psi demokracie také potřebují nějakou tu „kost“ k životu. Měli bychom ale sledovat, kdo tu „kost“ nabízí, za co a proč.
Docela rád se i ve svém věku, se učím něčemu novému. Co opravdu nesnáším, je poučování.
