Článek
Přemýšlel jsem kdy a proč tato profese vznikla. Asi v době prvotní výměny zboží. Nějakému výrobci se výrobek nezdál, možná, že ho ani nepotřeboval a tak odložil. Naštěstí ho objevil jiný, mezi námi levý jak šavle, neschopný cokoliv vyrobit, ale myslelo mu to. „Je škoda to vyhodit, já se postarám, aby se to někomu hodilo.“ Postaral se a začal postupně prosperovat. Nikdy nic nevyrobil, jen někdy pro lepší prodej výrobek načančal. S výrobcem si dohodl cenu a sám na sebe nikdy nezapomněl.
Protože mu to myslelo viděl, že by bylo vhodné, mít pro tu svou činnost také nějaké božské krytí. To pro všechny případy se hodí. Tak se hodil bůh Hermés v Řecku a bůh Merkur v Římě. On to byl ale pořád bůh jeden. Mohl se pohybovat volně světem bohů i lidí, doprovázel poutníky, předával zprávy a také to byl bůh obchodníků, zlodějů a lhářů. Chraň Bůh, nemám nic proti obchodníkům! Kdyby nebyli, jak bych třeba poznal, jak chutná banán, pomeranč a další a další. Možná ale, že bych nepoznal i to, co bych třeba ani nemusel a poznat nechtěl.
Naprostá většina obchodníků prosperuje. Pokud zbankrotuje, nebyl to obchodník, ale fušer. Jenomže, jenomže.
On i ten obchodník časem přišel na to, že by se lépe dařilo, mít nějakou moc. Také přišel na to, kde se ta moc dá koupit. I ten Vocílka od Tyla zpívá, že peníze světem vládnou. Takže se ta moc s tím obchodem nějak spářila a ejhle, máme tu teď obchodníka moci nebo mocného obchodníka. Ono je to vlastně jedno.
Ten narcis za tou velkou louží, těch bankrotů už přežil šest, více méně úspěšně. A jaký je to obchodník! Právem pošilhává po místě na pravém boku toho Merkura. Jen je to trochu práce, se k tomu merkurovskému boku vyšplhat. A není mu ani neznámé lhaní a krádež. Ono to ale patří k tomu merkurovskému atributu.
Tomu bohu Merkurovi ale chyběla větší moc. Ale to jde napravit. Máme přece nahromaděný kapitál z toho obchodování. Je ale otázka, jak by se k tomu nápadu postavil v Řecku Zeus a v Římě Jupiter, že si tady někdo osobuje moc, která mu nepatří.
Někde se píše, že všechna moc patří lidu. To se hezky čte. Problémem je, že se ta moc dá koupit, tu za koblihu, tu za tantiemy. Tak ten narcis, co se tak snaží vyšplhat k tomu boku Merkura, jak jen to jde. Zatím se ale dostal jen k pravému kolenu a nepolevuje. Ten náš malý trumpík se také snaží. Zatím se dostal jen k pravému kotníku a také nepolevuje.
Dost mi u toho našeho trumpíka vadí, že se za tu dlouhou dobu ještě nenaučil česky.
A tak jedem, jedem, ať se práší za kočárem…
