Článek
Až později mi došlo, že ten „Zlatý věk“, jsem popsal jednostranně. No nevím, kdy byl, jaký byl a jestli vůbec byl. Osobně chci věřit, že byl. Ale stejně. Moře piva a ti létající holubi, docela příjemná představa. Dokonce si myslím, že ten první líný, byl ten, který tomu letícímu holubovi neotevřel ústa. Možná, že i vědomě, protože byl již nasycen.
Ale stejně. Nemyslím si, že ten bájný věk byl hlavně o hodování. Možná bylo méně lidí a více zdrojů energie. Také třeba se ta potřebná potrava získávala snadněji. Takže jsme se nemuseli tolik snažit.
Tady se objevuje kardinální otázka. Když už nás bylo více, že nás ti holubi ani nestačili oblítat a bylo všeho méně, takže nezbylo, než se sami o sebe postarat a začít pracovat. Stejně se ale vyskytovali ti, kteří tolik pracovat nemuseli a měli se lépe než ostatní. Samozřejmě, pokud to neuměli dobře kamuflovat, byli více viditelní, závidělo se jim, až nastal stav, kterému se říká revoluce. To se těm línějším muselo líbit, protože se tady pro ně otevíral prostor, pro jejich „lepší příští“.
Jenomže, pokud se ti línější dostali „k lizu“ a mysleli si, že to bez práce či jiné činnosti z jejich strany půjde jako po másle, velký omyl. Takže, že by se dějiny opakovaly? Někde jsem si přečetl, pokud se nepoučíme ze svých dějin, musíme si je zopakovat. Snad nejsme trvalí repetenti…
Původní článek byl o lenosti. Přiznávám, že patřím spíše k těm línějším. Osobně mě ale irituje práce pro práci. Ten výsledek musí být lepší a lepší, i když ten původní mi docela vyhovoval. Takže se spotřebuje více zdrojů, energie i lidské práce. K čemu to ale nakonec je? Ale práce sama o sobě za to nemůže. To jen my, jsme si ji trochu zdeformovali.
Říká se, že práce člověka šlechtí. Souhlasím. Myslím ale, že bychom se měli snažit o to, abychom nebyli přešlechtění.
