Článek
Sedím v parku po nějaké lázeňské proceduře. Všechny lavičky obsazené a tak jedna starší dáma se dovolila a usedla. V lázních se docela povídá i se zcela neznámými. Tak já to ani nemusím. Ale co povídala tato dáma, bylo zajímavé a poslouchání hodné.M.j. povídala, že měli s manželem malou dílnu, asi pět zaměstnanců a jednoho učedníka. Manžel byl truhlář a především řezbář. No a po Únoru jim všechno vzali. Čekal jsem, že začne spílat na komunisty. Překvapila mě. „Víte pane, komunisti, to byl trest, za naši rozežranost!“ Tak to jsem si zapamatoval a dodala mi dobré téma k napsání.
Tak nás zase čekají další volby. Už teď se mi ve schránce na dopisy hromadí prospekty stran. Moc to nečtu, protože je to stejně na jedno brdo. Jak se jedna partaj o nás všechny postará, jak ti, co momentálně vládnou, jsou zcela neschopní a jaký bude pro nás všechny ráj, až to ti vítězové vezmou všechno pěkně od podlahy atd.atd. Vzpomínám si na svou babičku, která by to asi komentovala takto: Že je huba nebolí!"
I bez dovolení Karla Kryla, si dovolím ocitovat pár veršů z jeho „Lyricis.“
Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou.
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělají zrádce.
Ani se nedivím,že sám Kryl se vyjádřil, že bude pravděpodobně prvním politickým vězněm Václava Havla. Už slyším, jak se volá, na Havla mi nesahejte! Nesahám, jen si nemohu odpustit, proč nevyužil nesporně po právu získanou autoritu u nás, také pro řešení našich vnitřních problémů. No bylo to jistě zapotřebí, aby se se svět o nás dověděl a taky o Havlovi…
A tak se toho všeho chopili ti nejpovolanější. No a "teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty z vesela,(text jedné z budovatelské písně teda někdy). A tak se nám tu cosi vyvrbilo. Takže máme třeba nemocnici, kde se vše organizuje ve prospěch pacientů. Jen se vloudila malá chybka. To vedení nemocnice se perzonifikovalo jako ti pacienti a tudíž po právu ten prospěch.
Pokud slyším, že kdosi udělá maximum pro tu naši zem a její lidi a že na to, aby to všechno splnil, potřebuje jen maličkost, náš hlas, skoro bych potřeboval omývat. Negenarilizuji. Jen jsem trochu zesmutněl. Pán Bůh za demokracii. Ono prý není nic lepšího. Troufám si pochybovat, ale jen pro sebe a potichu.
K volbám půjdu. I pro tu babičku, aby mě huba nebolela…
