Článek
Ženy si vydobyly účast v bojových sportech a považovaly to za velké vítězství pohlavní rovnosti. Ale i transgender sportovci /sportovkyně chtějí stejná práva. Kam až nás transgenderová rovnost zavede?
Diametrální rozdíl v anatomii obou boxerek byl znát hned při nástupu, ještě výraznější však byl rozdíl v atributech síly a výbušnosti. Cariniová po 46 sekundách ztratila veškerou naději, že by se mohlo jednat o vyrovnaný zápas a odmítla bojovat dál. I přes brzký konec souboje si z něho odnesla zlomený nos.
Nelze se jí divit, že cítí křivdu, protože mohla bojovat o olympijský triumf a místo toho ji čekalo nerovné zápolení s biologickým jiným druhem člověka. Své soupeřce odepřela podat ruku. Dopustila se tedy jednání, které bylo vždy považováno za vrchol nesportovního chování, v některých sportech mnohdy i disciplinárně trestáno. V tomto případě však, vzhledem k výjimečnosti situace, zůstane její počínání nade vší pochybnost bez disciplinárních následků. Nesportovním nepodáním ruky dala najevo, že považuje celý zmíněný zápas ze své podstaty za nesportovní.
Korunu všemu však nasadila spisovatelka J. K. Rowlingová, která opět tento skandál využila k ventilaci své averze vůči mužské populaci. Celou záležitost nazvala šikanou a touhou mužů užívat si svoji moc nad ženami. Přáním vidět, jak muž veřejně tluče ženu.
Rowlingová patrně zapomněla, že to byly ženy, kdo si v minulém století vydobyl svým bojem za emancipaci rovnoprávnost pohlaví. Boj to byl zdlouhavý a nikterak snadný, muži se takovýmto snahám dlouho bránili. Nakonec však požadavky druhého pohlaví akceptovali. Což je určitě správné, protože rovnost pohlaví fungovat musí, stejně jako rovnost ras, národností nebo náboženského vyznání.
Stejně tak se ale v současné době dostalo rovnosti transgender osobám. Je to snad špatně? Rovnoprávnost žen je v pořádku, rovnoprávnost transgenderového pohlaví ne? Jak si tedy otázku rovnosti Rowlingová představuje?
Buďme proto fér. Důvodem toho, že mohou osoby se změněným pohlavím startovat na veřejných sportovních soutěžích jistě není, že by muži toužili vidět ženy ztlučené od „mužů“. Je jím opět ona snaha nastolit rovnost a dát příležitost všem lidem, bez ohledu na jejich pohlaví.
Jak zmíněný zápas mezi Chalífovou a Cariniovou ukázal, ze sportovního hlediska toto nebude spravedlivá cesta. Je tedy třeba hledat řešení, které nebude nikomu stranit a zároveň neohrozí sportovní duch soutěží. Není třeba obviňovat muže ze sexismu a sadistického ukájení se nad zmlácenou boxerkou.
