Akvárium jsem nechtěla. Dnes u něj trávím víc času než u televize

Dnešní článek bude trochu jiný. Chci se s vámi podělit o to, jak jsme loni pořídili akvárium, které si přála naše dcera. Budu psát o prvních neúspěších, o zkušenostech se zverimexy i o tom, jak se nám postupně podařila vybudovat malá, ale přesto prosperující nádrž, ve které nyní žijí spokojené červené krevetky a několik malých ryb.

Ke koupi akvária jsem se nejdříve stavěla odmítavě - je to totiž další závazek. Sama sebe jsem se ptala, kdo bude krmit rybičky v době naší nepřítomnosti a bála jsem se i zdánlivých hloupostí, jako je třeba prasknutí akvária, když zrovna nikdo nebude doma. A kdo by rybičkám zchladil vodu, když si zrovna budeme užívat letní dovolenou u moře? Odmítala jsem úkolovat někoho dalšího a představa, že se nám ryby v létě uvaří, ve mně samozřejmě nevzbuzovala dobrý pocit. Pak jsem ale zvážila všechna pro a proti a světe div se, nejenže jsem ke koupi akvária svolila, dokonce jsem se začala těšit.

Akvárium jsem začala vybírat před rokem. Říkala jsem si, že pro začátek zvolíme nějaké menší, i když menší neznamená nižší potřebu údržby. Právě naopak. Přesto jsem na e-shopu vybrala startovací set s třicetilitrovou nádrží, filtrem, topítkem a osvětlením. Zkušení akvaristé by možná namítli, že koupě startovacích setů je hloupost a že je lepší dokoupit vše zvlášť, ale já jsem byla v té době začátečník, který ocenil, že dostane vše v jednom jako na zlatém podnose. Mimochodem, za začátečníka, možná mírně pokročilého, se považuji stále.

Jakmile nám kurýr dovezl balík s akváriem, zkontrolovala jsem, jestli je vše v pořádku, poté jsem velkou krabici zabalila do vánočního papíru a velkolepý dárek schovala do skříně, kde čekal až do Štědrého dne. Mezitím jsem zašla do zverimexu dokoupit další potřebné věci pro založení akvária, jako je substrát a nějaké dekorace.

V dobré víře jsem si nechala radit od zaměstnanců zverimexu, ale bohužel jsem zjistila, že tam nemusíte automaticky narazit na odborníky. Je lepší pročíst akvaristická fóra, kde si „koupené“ informace ještě ověříte, což jsem také udělala. Později jsem naštěstí objevila zverimex se skvělou zaměstnankyní, která svou práci dělá srdcem a sama doma vlastní několik akvárií.

Nicméně, ze zverimexu jsem odcházela se substrátem a plastovou jeskyní (teprve zkušenosti a účast v jedné chovatelské skupině mě dovedla k tomu, že plast akváriu neprospěje), abychom po rozbalení akvária mohli začít s jeho založením. Jako bonus jsem dostala radu k osádce. Paní mi doporučila pořídit hejno neonek a ancistruse, ačkoliv jsem jí říkala, že máme pouze třicetilitrovou nádrž. To jsem už ale věděla, že na 1 cm rybího těla bych měla počítat s dvěma litry vody.

Akvárium, které dcera na Štědrý den rozbalila, přineslo obrovskou radost a hned další den jsme začali s jeho založením. Na dno jsme dali substrát, mezi svátky nakoupili pár kytek, nalili vodu a pustili filtr. Po napuštění vody začíná v akváriu tzv. záběh – období, kdy se v nádrži vytvoří přirozená rovnováha a začnou se množit prospěšné bakterie, které rozkládají odpadní látky. Tento proces trvá zhruba čtyři týdny a je důležitý pro zdraví budoucích obyvatel. Teprve až se voda ustálí a filtrace začne fungovat naplno, je bezpečné vpustit první ryby. Trpělivě jsme čekali, i když se to dětem zdálo jako věčnost.

Po měsíci jsme si ze zverimexu pyšně odnášeli čtyři paví očka, vypustili jsme je do založeného akvária a nadšeně je sledovali. Jenže radost netrvala dlouho. Ryby onemocněly, a i přes léčbu po dvou měsících uhynuly. Neměla jsem chuť pořizovat další a chtěla jsem to vzdát. Místo toho jsem ale začala procházet zkušenosti ostatních a zaměřila se na vylepšení nádrže. Trvalo skoro půl roku, než se akvárium dostalo do rovnováhy.

Plastová jeskyně letěla do koše. Místo ní jsem koupila přírodní kořen (ten k rovnováze přispěl hodně, i když vodu díky uvolňování tříslovin zbarvil do hněda) akvárium bohatě osázela rostlinami a pořídila jsem nové obyvatele – tentokrát už ne paví očka, ale šest razborek skvrnoocasých, které jsou mnohem menší. Vypustila jsem je do našeho vylepšeného akvária, kde žijí spokojeně už pět měsíců a dělají nám velkou radost.

Také jsme pořídili jednoho šneka neritinu. Pomáhá s odstraňováním řas ze skel, ale občas klade vajíčka, která se přichytí na kameny nebo sklo a vypadají jako malé bílé tečky, které se neodstraňují snadno. K vylíhnutí by ale byla potřeba slaná voda, takže přemnožení ve sladkovodní nádrži nehrozí.

V červenci jsme do akvária přidali krevetky, kterým jsme zajistili dostatek úkrytů. Neustále něco hledají, přehrabují se v kamíncích a čistí listy rostlin. Pomáhají udržovat čisté akvárium, přispívají k biologické rovnováze a akvárium díky nim působí živěji než kdy dřív.

Když si vzpomenu, jak jsem se akvária bála, musím se pousmát. Dnes jsem ráda, že jsem se nechala ukecat. Akvárium se stalo místem, u kterého ráda vypnu a pozoruji dění pod hladinou. Z mých katastrofických představ nezbylo nic – akvárium neprasklo a rybičky přežily i naši týdenní dovolenou. A po roce zvažuji, že pořídím větší nádrž.

Pokud také uvažujete o pořízení akvária, jděte do toho. Trocha trpělivosti na začátku se vám mnohonásobně vrátí v klidu, který vám ten malý podvodní svět přinese.