Článek
„Tak jak dopadl test z prvouky?“ ptám se syna krátce po jeho příchodu ze školy.
„Měl jsem tam jednu chybu. Nemohl jsem si vzpomenout, jak se jmenuje mládě od koně, tak jsem tam napsal, co mě napadlo.“
„A cos tam napsal? Teď už víš, jak se jmenuje mládě od koně?“
„Napsal jsem kůně. Jo, teď už vím, že tam mělo být hříbě. Ale dostal jsem jedničku.“
Podle vzoru slůně by to smysl dávalo
Můj prvňáček mi ukázal test a jeho odpověď u otázky na mláďata hospodářských zvířat mě okamžitě rozesmála. Společně jsme se nad tím pobavili a syn si ode mě vysloužil pochvalu za to, že políčko nenechal prázdné, i když si nemohl vzpomenout. A to se prostě musí ocenit!
Jo, čeština je někdy vážně zákeřná, ale také kouzelná. A když si dítě u písemky nemůže vzpomenout, musí si nějak poradit. Jakkoliv - buď otázku úplně vynechá, nebo jednoduše vymyslí nové slovo - kůně.
A kůně mi vlastně nepřijde o nic divnější než některá slova, která v češtině používáme běžně. Koneckonců máme slůně, medvídě nebo kotě.
Takže logicky… Proč by nemohlo existovat kůně? Podle mě by se mezi ostatními mláďaty zabydlelo docela rychle.
Je mi jasné, že odborníci na češtinu by mě asi nepochválili, ale kdyby rozhodovaly děti, hříbě by pravděpodobně nemělo šanci.
Jsem na něj pyšná
Právě podobné momenty mám na dětech nejraději. Neřeší, jak se co správně jmenuje, místo toho hledají vlastní logiku. A občas přijdou s vysvětlením, které je sice špatně podle učebnice, ale rozhodně dává smysl.
Věřím, že učitelé se při opravování písemek občas dobře pobaví. Pravidla českého jazyka se vzorem slůně sice nepočítají, ale já jsem na syna pyšná.
Místo prázdného políčka zkusil najít vlastní řešení. A i když bylo špatně, přišlo mi mnohem lepší, než kdyby nenapsal vůbec nic.
A co víc? Po tomhle si nejspíš už navždy zapamatuje, že mládě od koně se nazývá hříbě.
A jaká nová slova vymyslely vaše děti? Podělte se s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.
