Slavnosti sněženek: na natáčení přijela Chaplinova dcera, ve filmu se mihl Hrabal

Češi si po premiéře v roce 1984 Slavnosti sněženek zamilovali a dodnes z nich citují některé legendární hlášky. Ne každý ale ví, že se ve filmu objevil samotný autor povídek, které byly inspirací pro film Jiřího Menzela. Překvapením může být také fakt, že se na natáčení objevila dcera Charlieho Chaplina. A protože to není zdaleka všechno, v následujícím textu pro vás mám další historky, které provázely natáčení.

Slavnosti sněženek se natáčely v prostředí, které Bohumil Hrabal důvěrně znal. V Kersku, osadě ve Středočeském kraji, si pořídil chatu, kde trávil většinu času, psal, pobýval tu s 25 polodivokými kočkami a v legendární hospodě Hájenka čerpal inspiraci z historek místních obyvatel.

Právě v Kersku, obklopeném borovicemi, vznikly povídky, ze kterých Jiří Menzel vytvořil film plný humoru, absurdit i drobných lidských příběhů. Vzpomeňme si třeba na Jaromíra Hanzlíka v roli Leliho, jehož smyslem života byly výhodné nákupy věcí, které nejspíš nikdy nevyužije. Nebo na nezapomenutelného pana France v podání Rudolfa Hrušínského, jak ho neustále uháněla jeho žena s dcerou.

Režisér Jiří Menzel měl s Hrabalem spolupráci za sebou už z konce šedesátých let, kdy natočil film Skřivánci na niti, jenže ten byl kvůli otevřené kritice režimu uzavřen na dvacet let „do trezoru“ a Menzel si u úřadů na čas zavřel dveře. Teprve po úspěchu Postřižin dostal zelenou i k natáčení Slavností sněženek. Nebylo to ovšem zadarmo. Musel projít školením, kde mu bylo vysvětleno, co se smí a co ne. Menzel se sice radami komunistů neřídil na sto procent, ale film s cenzurou ani tak neměl žádné větší problémy. Natáčení začalo v srpnu 1983 a trvalo až do listopadu. Většina scén vznikala přímo v Kersku, jen scény před školou při honu na kance se točily ve Slušticích u Říčan.

Do dvou menších rolí Menzel obsadil i dva režiséry, kterými byl František Vláčil (starý myslivec) a Jiří Krejčík (pan Karel, který na co přijde, to sežere). Druhý z jmenovaných se prý nezdráhal zasahovat do natáčení vždy, když se mu něco nezdálo, což Menzelovi pochopitelně nebylo úplně po chuti.

Všimli jste si nebo tyto scény vašemu oku při sledování filmu unikly? Autora povídek Slavnosti sněženek ve filmu můžeme zahlédnout hned dvakrát. V jedné scéně je jedním ze štamgastů, když se Rudolf Hrušínský snaží dostat do Hájenky a podruhé se objeví v nádražácké čepici, jak vylévá kýbl vody.

Velkým překvapením byla chvíle, kdy Menzel na natáčení do Kerska přivedl dceru komika Charlieho Chaplina Annette. S Annie prý tehdy randil, ale kolegům ji představil jako kamarádku, která se přijela podívat na natáčení.

Kultovní scény s kancem nebyly vůbec snadné. Zvíře mělo svou hlavu, zastavovalo se nebo utíkalo do lesa přesto, že bylo cvičené. Řešení k nápravě se ale přeci jen našlo. Majitel divočáka se posadil spolu s kameramanem na korbu auta, cestou rozhazoval kusy masa a kanec najednou běžel, jak bylo potřeba. Ve scéně, kdy se myslivci přetahují o jeho mrtvé tělo, pak filmaři použili vycpaného dvojníka.

Slavnosti sněženek mě vždycky pobaví, ale zároveň ve mně zanechají trochu smutku kvůli osudu dobráka Leliho, kterého při cestě za kamarády s půlnoční dršťkovkou srazil autobus.

Kersko se díky filmu stalo místem, které dodnes láká návštěvníky a fanoušky filmu. Restaurace Hájenka stále funguje, přičemž na jídelním lístku nechybí kančí se šípkovou nebo se zelím. Sama jsem tady zatím nebyla, ale Hájenka patří na můj seznam míst, která musím vidět. A pokud byste rádi poznali i Hrabalovu chatu, dnes to není problém, protože od 18. května 2024 je přístupná veřejnosti jako muzeum.

Zdroje: Wikipedie: Slavnosti sněženek, Bohumil Hrabal, Jiří Menzel, Skřivánci na niti, Chata Bohumila Hrabala; Extra.cz, Kafe.cz, Youtube.com.