Recenze: Nová vánoční klasika na obzoru? Studená zima taje u hřejivých Zimních prázdnin

Letošní Ceny Akademie očekávaně smetl Nolanův velkofilm Oppenheimer, přesto mezi nominacemi stál za povšimnutí také nenápadný snímek pod taktovkou režiséra Alexandera Paynea. Zimní prázdniny, které se dostaly do českých film až koncem února, totiž připomínají, jak kouzelná podívaná může vzniknout ze sympatické jednoduchosti.

Parta opuštěných teenagerů, nerudný učitel dějepisu a nevyhnutelná pubertální pohroma ve stylu Snídaňového klubu. Alespoň takovou atmosféru se film snaží ze začátku prezentovat, a to velmi obstojně. Tvůrci se dokonce rozhodli zabalit celé vyprávění do nostalgické podoby sedmdesátkových a osmdesátkových komedií, což se projevilo i na práci s kamerou a zvukem.

Již brzy ale zjistíme, že studenti ve škole příliš dlouho nevydrží a jakmile se naskytne příležitost odcestovat s otcem jednoho z chlapců, tak se z budovy co nejrychleji vypakují. Všichni až na jednoho. Angus (Dominic Sessa), jehož matce se nedaří dovolat a nemá tak svolení odcestovat, je nucen strávit zbytek vánočních svátků ve škole s nenáviděným dějepisářem. Tuto nevyzpitatelnou dvojici doplňuje školní kuchařka Mary (Da'Vine Joy Randolph), které před Vánoci zemřel její jediný syn ve Vietnamu. Pomalu tak k sobě musí tyto odlišné postavy najít cestu, aby osamocené vánoční prázdniny dokázali přežít společně.

Každý z protagonistů je něčím pronásledovaný, ať už svou minulostí nebo osobními traumaty. Jejich životy jsou neucelené, v některých aspektech i nalomené. Pod jednou střechou působí jako dílky puzzle, které nepasují dohromady, ale jakmile se začnou jeden druhému otvírat, rány se začnou pomalinku hojit. A během svátků, kdy nejdůležitějším pojidlem bývá rodina, musí rodinu vytvořit mezi sebou.

Angus, kterému v životě chybí otec, může brát inspiraci z životní moudrosti svého profesora. Mary se po ztrátě milovaného syna stará o dva strávníky a Hunham se i ve svém věku znovu učí, jaké to je okusit dobrodružství a mladistvou rebelii. Všichni se i přes nejmrzutější část jejich roku snaží znovu začít žít.

A takové je celé poselství tohoto pohodového filmu - nikdy nevzdávat chuť do života. V odehrávající se atmosféře Vánoc a nového roku má člověk skoro nutkání nalít si horkou čokoládu a sledovat příběh z pohodlí své postele. A právě proto mají Zimní prázdniny potenciál být novým vánočním filmem, ke kterému se diváci budou chtít vracet. Probouzí v nás nostalgii z momentů, které jsme sami neprožili, ale ke kterým máme i tak silné citové pouto.

Samozřejmě, ne každý moment dokážeme prožít stejně intenzivně jako americký divák. Pravidelné narážky na válku ve Vietnamu budou tuzemskému publiku cizí, podobně jako křesťanské odkazy skrývající se v životě a jméně kuchařky Mary.

Přesto se jedná o film, který by českému divákovi neměl uniknout, protože natolik nenáročná podívaná s perfektně vybraným hereckým obsazením dokáže zahřát u srdce nejednoho filmového fanouška. A to proto, že nezávisle na tom, kolik nám je, jakou máme barvu pleti nebo jak moc šilháme, jedno máme společné. Nikdo nechce zůstat na Vánoce sám.