Článek
Mám pro poslance Miroslava Ševčíka určité pochopení. Bylo po jedenácté večer, jednání Sněmovny se protahovalo a člověk v takovou hodinu snadno ztratí nit. Zvlášť když má za sebou dlouhý den a někdo mu začne vykládat o další přestávce. Podobná přeřeknutí se ostatně stávají i lidem, kteří mají hladinu alkoholu v krvi ukázkově nulovou. Lidovec Marian Jurečka sice tvrdil, že byl pan docent ten večer zjevně posílen a v pozdně večerní náladě, ale to bych nerada přeceňovala.
Klidně se mohlo stát, že pan docent chtěl říct andropauza, ale z úst mu vyšlo menopauza. Ta slova jsou si podobná, obě souvisejí s hormonálními změnami a v pozdních hodinách se nějaká ta slabika snadno zatoulá.
Svou roli v tom může hrát i to, že o mužském stárnutí se v Česku skoro nemluví. Režisérka Věra Chytilová to kdysi shrnula za celý národ: „No jó, mužský, ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou… zdechnou.“ Mezi sexy vráskami a tím náhlým koncem podle ní zeje prázdné místo, pro které čeština nemá pořádné slovo. Pan docent se ho ve 23:16 pokusil vyplnit jako první, jen v tom spěchu sáhl do ženské poličky.
Andropauza je nepřesné lidové označení pro věkem podmíněné hormonální změny u mužů, ale v tomto případě se nabízí. Ženská hormonální změna má v medicíně přesnou definici, ta mužská se pořád vyjednává, což k české Sněmovně sedí docela dobře. Stejně je na tom i internet. Menopauza má na Wikipedii heslo v 96 jazycích, andropauza jen ve 26 a čeština mezi nimi chybí. Anglická verze by Ševčíkovi stejně příliš nepomohla. Jeho někdejší kamarád Pavel Šourek o něm kdysi prohlásil, že z angličtiny dokonale ovládá pouze jedinou větu: „What can I do for me?“
Celá nešťastná situce vznikla jen proto, že poslankyně Michaela Šebelová si dovolila požádat o pauzu. Ševčík reagoval slovem „menopauzu“. Když se od něj očekávala omluva, vysvětlil, že jeho výkřik vlastně nikomu nepatřil. Jen prý upozorňoval na změny chování, které bývají s menopauzou spojovány. Paní poslankyně se zřejmě urazila zbytečně, protože jak sám poznamenal, pravděpodobně se ozvala „potrefená husa“.
To je pozoruhodný způsob omluvy. Člověk urazí ženu, následně vysvětlí, že ji neurazil, protože mluvil obecně o ženských hormonech, a pro jistotu ji ještě přirovná k drůbeži. Nakonec musel zasáhnout Andrej Babiš. Premiér došel pro svého koaličního kolegu a přivedl ho ke sněmovnímu mikrofonu. „Řekněte, že vás to mrzí,“ naléhal. Ševčík měl ovšem vlastní představu o tom, co by chtěl sdělit. Než se stačil předvést, místopředseda Sněmovny Jan Skopeček připomněl, že během interpelací smí odpovídat pouze premiér.
Ševčík tak dostal od jednacího řádu nečekaný dárek. Nemusel se omluvit a všichni mohli předstírat, že se o to alespoň pokusili.
Představa předsedy vlády, který osobně vodí téměř sedmdesátiletého vysokoškolského pedagoga k mikrofonu a přemlouvá ho, aby se omluvil ženám, by se ještě nedávno hodila do politické satiry. Dnes ji můžeme sledovat v přímém přenosu ze Sněmovny.
Babiš má přitom docela praktický důvod, proč podobné výstupy řešit. Významná část jeho voliček patří ke starší generaci. Mnohé už menopauzou prošly a jistě je potěší zjištění, že jejich tělo posloužilo vládnímu poslanci jako vhodný materiál k pokřikování na politickou soupeřku.
Při sledování téhle scény se mi vybavil Barack Obama. Jeho slova jsem připomněla už v dubnovém článku:
Obama v londýnské O2 Areně poznamenal, že zhruba osmdesát procent světových problémů způsobují staří muži, kteří se bojí smrti a bezvýznamnosti a nedokážou se vzdát moci. Stavějí pyramidy, podepisují se na všechno možné a úzkostlivě hlídají, aby na ně svět nezapomněl.
Miroslav Ševčík si pyramidu zatím nepostavil. V minulosti mu stačila ochranná známka na Memoriál Josefa Odložila, děkanské křeslo a nyní poslanecký mandát. Sněmovní mikrofon mu nabízí další příležitost, jak na sebe upozornit. I když tentokrát by možná bylo pro všechny lepší, kdyby zůstal vypnutý.
Na celé záležitosti mě nakonec nejvíc zaráží, kolik úsilí dokáže vzdělaný člověk vynaložit na to, aby nemusel připustit, že se zachoval jako hulvát. V parlamentu občas zazní hloupost, kterou už dotyčný nevezme zpátky. Omluvit se za ni jde vždycky.
Ševčík mohl prostě říct, že to přehnal. Místo toho začal vysvětlovat, jak menopauza ovlivňuje ženské chování, proč jeho poznámka nebyla určena Šebelové a kdo se vlastně komu vnucoval. Omluva se postupně proměnila v další útok na ženu, které se měl omluvit. Když politik nezvládne ani tak jednoduchou věc, jako je uznání vlastní chyby, těžko od něj očekávat zvláštní moudrost při rozhodování o životě ostatních.
Zbývá ještě otázka, kam až jsme ochotni nechat veřejnou debatu klesnout. Zvykáme si na sprostotu a následné vysvětlování, že uražený člověk nemá smysl pro humor. Kdo na nevhodné chování upozorní, bývá označen za přecitlivělého. Kdo ho předvede, stává se pro část publika hrdinou, protože si přece nenechá nic diktovat.
Přirozené biologické změny žen se tak v roce 2026 staly vhodnou parlamentní urážkou. Docela by mě zajímalo, co přijde příště. Možná se budeme ve Sněmovně dohadovat, jestli se poslankyně smí vyjadřovat k rozpočtu, když zrovna nemá ideální hladinu estrogenu.
Pan Ševčík se blíží sedmdesátce. Ženám v menopauze bych proto doporučila zachovat klid. Ony mají své hormonální změny většinou úspěšně za sebou. Pan docent má, zdá se, s některými změnami ještě dost práce.
Zdroje: novinky.cz | medium.seznam.cz | ceskenoviny.cz | cnn.iprima.cz | ct24.ceskatelevize.cz | cs.wikiquote.org | complex.com
