Článek
Babička – to je přímo fenomén – zřejmě i díky povinné četbě „Babičky“ Boženy Němcové. Avšak dnešní babičky se podobají této babičce pramálo. I když – nutno uznat, že existují univerzální charakteristiky typické (či spíš ideální) babičky. V první řadě to je trpělivost, rozvážnost, předvídavost, zkušenosti a ochota je předávat. Čas babičkám prokázal, že leckdy to s dětmi bylo bráno příliš vážně a často bylo vše úplně jinak.
Mimochodem – všimli jste si toho, že někdy si vnoučata rozumí lépe s prarodiči než s rodiči? Zejména v pubertě to prarodiče dovedou zvládnou s pochopením vnoučat lépe. Není se co divit: zodpovědnost za výchovu a péči o dítě mají především rodiče, kteří si proto nemohou dovolit vždy ten přepych přehlédnout prohřešky nebo je i omluvit. A času je na trpělivější přístup často žalostně málo.
Hned zkraje je třeba uvést, že role babiček a role dědečků se značné liší. Především: babičky přebírají svoji roli ihned, často nebo většinou ještě dříve, než se potomek narodí. To dědové „nastupují“ až později – plně přebírají roli dědečků většinou až v batolecím věku vnoučete. Přístup je odlišný: zatímco babičky sehrávají více roli pečovatelskou, chlácholivou, bezpečného útočiště a láskyplného mazlení, dědečkové si s vnukem častěji hrají, vyhledávají dobrodružství a podněcují zkoumání. Dědové jsou často samým nadšením „vedle“, a tak jsou schopni koupit nákladnou hračku zcela nepatřičnou vzhledem k věku dítěte. Podezírám je, že si tak plní vlastní přání a radost. S dědou je také obvykle větší legrace a rozruch. Babičky k tomu vytváří dokonalé bezpečné zázemí a zajišťují i nezbytný proviant. Skutečností zůstává, že babička bývá na scéně častěji a pravidelněji, účast a zapojení dědy bývá spíše nárazové (ale o to může být však intenzivnější).
POKUSÍM SE ZDE O JAKOUSI TYPOLOGII BABIČEK.
1) babička pečující: Tato babička se aktivně zapojuje do péče o nastávající maminku i o novorozence. Zejména v prvních dnech po porodu je její pomoc neocenitelná a dlužno říci, někdy i nedoceněná. Proto: nevnucujme svoji pomoc, pomáhejme, jen jsme-li o to požádáni nebo je-li to nezbytné. Je třeba najít rovnováhu v míře pomoci.
2) Babička radící: U této babičky hrozí, že své radění přežene, že bude radit ve všem a vždy. Doporučuji radit jen v případě, že o to budeme výslovně požádáni. Skutečností je, že dnes mohou rodiče hledat rady z mnoha zdrojů – odborných i laických, navíc poznatky se rychle vyvíjejí a tím i mění, a tak rady prarodičů ztrácejí často na významu. Ovšem rady, prověřené „rodinnou historií“ – ty mohou být něco jako rodinné stříbro.
3) Babička starostlivá: je to taková babička, která je ochotná se vždy postarat – ale pozor, někdy její starostlivost a iniciativa nezná mezí – i navzdory nevoli rodičů dítěte. Mějte vždy na paměti, že to není Vaše dítě, ale Vaše vnouče.
4) Babička úzkostlivá: Tak to je často nepříjemnost. Taková babička je v neustálém stresu, zejména u živých vnoučat je to problém. Mohlo by se stát, že by pak babička potřebovala uklidňovat, a tedy péči ona sama, místo vnoučete. Tak tady pozor. Je rozdíl mezi opatrností a úzkostností.
5) Babička moderní: Jde o babičku, která je většinou ještě zaměstnaná, plná energie s mnoha vlastními zájmy. Vnoučata má ráda, dovede se s nimi pobavit, pohrát i e potěšit, ale důrazně vymezí hranice svého zapojení. Je to v pořádku, jen pozor, aby vše nesklouzlo do povrchního egoismu, kdy babička odmítá pomoc i v opravdu nutných případech.
Jak vidno, ideální babička by byla asi správně nadávkovaným mixem všech uvedených typů. A zapomněla-li jsem na některý typ babičky, tak ho klidně pomozte doplnit. Zdraví vás vaše babi Evi
