Článek
JAK SE KÁJA A MEDÚZA BLANKA STALI KRÁLOVSKÝM PÁREM PLESU
Vždy na podzim se v Růžovém korálovém útesu konal slavnostní ples. Byla to netrpělivě očekávaná událost a předcházela jí důkladná příprava. Malé útesové rybičky rozdávaly pozvánky a jako zkušení kameloti při tom vyzývaly kolemplující: „Určitě přijďte na ples! Nenechte si tenhle velkolepý zážitek ujít! Všichni na ples! Nebudete litovat!“ pokřikovaly. Langusta Táňa seděla v pokladně a s brýlemi na nose prodávala na ples lístky. Byl o ně veliký zájem, a kdo si nepospíšil, riskoval, že se na něj již nedostane. Však také týden před plesem musela Táňa říkat: „Lituji, ale již máme vyprodáno.“ „Ani lísteček by nezbyl?“ často někdo žadonil, ale Táňa trvala na svém: „Opravdu nezbyl. Lituji.“ Pár dní před plesem nastoupil do taneční jeskyně elektrický rejnok pan Blikavý, aby se se svojí firmou postaral o osvětlení a světelné efekty. Kolem řemeslníků se pořád motalo hejno zvědavců a ani Kája mezi nimi pochopitelně nechyběl. Až je musel mistr Blikavý odhánět: „Mějte rozum, překážíte!,“ okřikoval čumily. „Zatraceně, jak tady máme pracovat?“ bručel si pro sebe. Hodně práce měl i rejnok, taneční mistr pan Manta, se svojí partnerkou medúzou Xylofonou Duhovou. Pro tu byl letošní ples zvlášť významný. Poprvé zde bude tančit i její dcerka Blanka. Xylofona usoudila, že Blanka vyrostla z dětských střevíčků a bude třeba ji uvést do společnosti. A právě ples byl k tomu dobrou příležitostí. Blanka se nemohla dočkat. Celá rozrušená o tom hodiny a hodiny rozprávěla s kamarádkami: „Snad se nebudu stydět,“ obávala se. Společně se přihlásily do tanečních mistra Manty a pilně trénovaly. A rejnok měl pro ně jen chválu. Pomohl s nácvikem efektních tanečních figur a přísně dohlížel na správné držení těla. Zejména Blanka ho svým nadáním zaujala. Její radost byla ještě větší, když na úvodní sólové předtančení vybral pan Manta Káju a právě Blanku. „Snad to Kájovi nepokazím,“ trošku se strachovala, ale moc se při tom těšila. A ukázalo se, že Blanka je výtečná tanečnice. Byla to nádhera pozorovat, když v jedné jeskyňce tajně své tance pilovala. Kája s kamarádem Filipem ji ze skrytu sledovali a byli doslova uneseni. „Být dospělý, určitě bych v sázkové podvodní kanceláři vsadil, že Blanka bude královnou letošního plesu,“ zažertoval Filip. Kája s Blankou pod dohledem mistra Manty pilně nacvičovali svůj sólový tanec. Blanka plavně kroužila kolem vesele vyskakujícího Káji. Ten předváděl opravdu krkolomné kousky. „Hej hop! A ještě: Hej hop! Hopla,“ pohvizdoval si při tanci. Ale ouha. Během poslední zkoušky se Blanka zle poranila. Při tanečním výskoku s otočkou ji Kája nešťastným nedopatřením odhodil, až se zachytila o ostrý výčnělek na stěně útesu a prudkým škubnutím si roztrhala svůj klobouk. „Au, au, auvajs,“ naříkala a s obtížemi doplula domů. Tam se dala do usedavého pláče, až nebyla k utišení. Štkala a štkala. Maminka se ji snažila uchlácholit: „To přejde, odpočiň si, uklidni se,“ těšila ji. Vše bylo marné. Blanka se zavřela ve své jeskyňce a s nikým nechtěla mluvit, nikoho nechtěla vidět. „Otevři, Blanko, neblázni přece,“ domlouvala maminka dcerce, ale ta neodemkla. „Proboha, medúza s roztrhaným kloboukem, to je hrůza,“ zoufala si. Bylo jasné, že s vystoupením na plese je konec. Dovedete si představit tancovat medúzu s roztrženým kloboukem? To opravdu nejde. Zdrcený Kája usilovně přemýšlel, jak Blance pomoci. A v hlavě se mu zrodil nápad: Upaloval k jeskyni, kde měl krejčovskou dílnu pan Poustevník, veliký a starý rak. Řekl mu, co se přihodilo a poprosil ho: „Mohl byste, pane mistře, ušít Blance nový klobouk?“ Pan Poustevník to slíbil. Vycouval zpět do jeskyně, aby našel vhodnou látku a nastříhal ji na nový klobouk. K dokončení ho pak předal své zaměstnankyni Elišce, mladé jehle hranaté. Když Kája navečer zaklepal u Duhových na dveře, otevřela mu paní Xylomena s ustaraným výrazem na tváři. Udýchaný Kája ukázal nový klobouk: „Tak tanec přece jenom bude,“ vyhrkl. Maminka volala na Blanku: „Honem se pojď podívat na svůj nový klobouk!.“ Blanka jí nechtěla uvěřit, ale přece jen zvědavě vykoukla. Radostně vypískla, vrazila Kájovi pusu a hned si šla klobouk vyzkoušet. Padl jako ulitý. Pan Poustevník se opravdu vyznamenal. Klobouk se perfektně hodil k jejímu jménu: slečna Duhová teď měla duhový klobouk. Přiblížilo se zahájení plesu. Pan Veliký, kožatka, obrovitá stará želva, přivítal přítomné a popřál všem dobrou zábavu. V jeskyni se pak rozblikalo osvětlení, které rozehrálo korálové stěny v jeskyni nádhernými barvami. Ze skulin a výstupků v rytmu hudby usilovně světélkovaly neonové rybičky. Bylo to úžasné. Firma pana Blikavého odvedla vskutku perfektní práci. Ze všech stran se ozývalo obdivné „Ach. Och. Jejda. No to je ale krása“ a podobné projevy nadšení. Pan Blikavý s potěšením přijímal gratulace. Zbytek světélkujících rybiček pak zahájil ples: plavaly v efektně se měnících útvarech. Choreografie mistru Mantovi vskutku vyšla. Pak přišlo na řadu předtančení Káji s Blankou. „Já mám strašnou trému,“ pošeptala Blanka Kájovi. „To dáme, neboj se,“ povzbudil ji Kája a vpluli doprostřed jeskyně. Tancovali s plným nasazením a opravdu se jim vystoupení povedlo. Pak se přidali ostatní a začalo všeobecné veselí. Ples vyvrcholil volbou krále a královny plesu. Rozhodovala pětičlenná porota ve složení: plachetník pan Širokoploutvý, ropušnice paní Skvrnitá, útesník pan Neonový, slizoun pan Pruhovaný a kambala velká paní Kamenáčová. Porotě předsedal měsíčník pan Svítivý. Slavnostního vyhlášení se opět ujal pan Veliký: Chvíli napínal, úmyslně zdržoval, jak hledal a pomalu si nasazoval brýle, a pak přečetl z lístečku, přineseném panem Svítivým: „Královským párem plesu se stává… medúza Blanka a delfín Kája!“ a vybídl je k závěrečnému královskému tanci. Byl to jejich veliký den a oba večer nemohli usnout, jak byli z té radosti rozrušení. Tak tichounce, po špičkách odejdeme, abychom je nerušili.
