Hlavní obsah
Knihy a literatura

Dobrodružství delfína Káji aneb příběhy z podmořské říše (POKRAČOVÁNÍ 5)

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: internet

Další pokračování příběhů delfínka Káji

Článek

Povídka 5

JAK KÁJA OBELSTIL TERORISTU ALFRÉDA

Jednou paní Skákavá měla neodkladnou záležitost, a tak vyzvednout Áju ze školky dostal na starost bratr. „Kájo, nezapomeň vyzvednout Áju a počkejte na hřišti. Nikam nechoďte a nezlob sestřičku, já tam pro vás přijdu,“ řekla maminka Kájovi. Ten jen zamručel: „Jo, jo, neboj. Nejdu pro ni poprvé.“ Pro sebe si pak povzdychl: „Taky si mohla to kázání odpustit. Holt s rodiči nic nenaděláš.“ Po vyučování oznámil kamarádu Filipovi změnu programu: „Já dnes musím pro Áju do školky. Tak zítra.“ Zamával ocasem na pozdrav a plaval pro Áju.

Tam uviděl, že se něco děje. Delfíní školka byla hlídaná, nikdo se nesměl přiblížit. Okolí bylo zahrazeno a mečouni z pořádkových oddílů dohlíželi, aby se tam někdo nepovolaný nedostal. Současně nabádali shromážděné rodiče: „Klid. Zachovejte klid a vyčkejte na další pokyny.“ Mezi tím mečouni z detektivního oddílu zajišťovali stopy a vyslýchali svědky události. Stalo se totiž, že jedna třída – a byla to právě Ájina třída – vyšla s paní učitelkou Kapverdskou na vycházku, ale doposud se nevrátila. Rodiče malých delfínků s obavami čekali, jak se situace vyvine. Důležité bylo svědectví hvězdice paní Trnité. Ta viděla, jak třídu i s učitelkou vehnal do jedné jeskyně zlý terorista, žralok Alfréd. Popsala i, kde se jeskyňka nalézá. Líčila: „Byla to hrůza. Paní učitelka prosila Alfréda, ať aspoň pustí děti a nechá si jen ji, tak statečná byla.“ Ale terorista byl prý neoblomný: „To tak. To mě opravdu rozesmálo. Tolik malých delfínků – to bude panečku pochutnání. Raději dohlédněte na ty usmrkance, ať tolik nebrečí, mám z nich, z toho randálu, nervy na dranc.“

Byly obavy, že Alfréd si přizve další žraloky na velkolepou hostinu. Malí delfínci patří totiž k jejich oblíbeným úlovkům. Před školkou se začalo řešit, zda s Alfrédem vyjednávat a kdo bude vyjednávačem. „Já tam poplavu a pokusím se vyjednat, aby Alfréd zajatce propustil,“ přihlásil se Kája. Po souhlasu se ihned vydal za Alfrédem.

Když připlul k jeskyni s uvězněnými delfínky, uviděl žraloka, který svým tělem zatarasil vchod do jeskyně a tak zamezil komukoli vyplout. Kája se snažil po dobrém vyjednávat, ale co naplat, terorista byl neoblomný. „Nepřipadá v úvahu,“ mlel pořád dokola na všechny Kájovy prosby. Již si brousil zuby na takové pochutnání. Kájovi řekl: „Jen co připlavou ostatní žraloci, začne hostina.“

„Proboha,“ pomyslel si Kája. Věděl, že musí jednat rychle. Prozkoumal jeskyni ze všech stran, ale nikde nenašel skulinku, kudy by se dalo uniknout. Zjistil však, že k zadní stěně jeskyně se lze nepozorovaně dostat. A tak ho napadlo moc chytré řešení. „Je třeba vybourat v zadní stěně únikový otvor, ale to sám nedokážu,“ uvažoval. Pak na to přišel. Pospíchal k jeskyni, kde bydlel kladivoun pan Bronzový. Ten již o události věděl, rozkřiklo se to rychlostí blesku. Kája mu vysvětlil svůj plán: „Vy svým širokým kladivem podhrabete zadní stěnu a společně se pak pokusíme uvolnit z ní balvan. Otvorem pak třída nepozorovaně uteče.“ Plán počítal i s tím, že terorista se zalekne. Kladivouni sice patří také mezi žraloky, ale větší kladivoun – a pan Bronzový opravdu nebyl žádný drobeček - si dovolí zaútočit i na jiné žraloky. „Třes se, Alfréde,“ zvolal pan Bronzový bojovně. „Tak jdeme na věc,“ souhlasil Kája.

Byla to těžká práce „Musíme být opatrní a nedělat rámus. Alfréd si nesmí ničeho všimnout,“ šeptem upozornil Kája pana Bronzového. „Alfréd naštěstí není v jeskyni, protože hlídá vchod,“ uklidňoval pan Bronzový. Po chvíli se jim podařilo uvolnit jeden menší balvan. Byl příliš malý, ale stačilo to, aby je vzniklým otvorem paní učitelka Kapverdská zahlédla. „Psst!!,“ upozornil ji Kája. A paní učitelka totéž k delfínkům: „Psst!!.“ „Pokusíme se otvor rozšířit a pak musíte rychle vyplout ven,“ domlouval se šeptem s učitelkou Kája. Ta jen přikývla a pro jistotu ještě zopakovala k dětem další „Psst!!.“ A věřte, že i ti nejvíc upovídaní delfínci tentokrát byli zticha jako pěny. Žádné to jejich hvízdání a pískání. Prostě ticho jako v hrobě. Všichni se k sobě tulili v houfu a čekali, co se bude dít dál.

Kladivoun plnou parou narážel do stěny jeskyně. A znova a znova to opakoval. Když se trochu uvolnila další část skály, Kája se přidal a i on narážel svým tělem. To oba dělali tak dlouho, až vyviklali vetší kus ze zadní stěny. Přišla však komplikace. Při jednom takovém nájezdu se pan Bronzový nešikovně zaklínil svým širokým kladivem do úzké pukliny a nemohl hlavu vytáhnout. Nezbývalo, než aby se Kája pokusil opatrně, aby kladivouna nezranil, štěrbinu rozšířit a pana Bronzového osvobodit. Naštěstí to vyšlo. „Hurá,“ pomyslel si Kája, „povedlo se.“ A kladivoun spokojeným zamručením dal Kájovi najevo svůj dík za vysvobození. Na žádné dlouhé řeči ale nebyl čas – oba museli pokračovat. Nakonec dokázali rozšířit otvor ve stěně natolik, že celá třída i s učitelkou mohla z jeskyně ven.

Radost byla veliká, ale času radovat se bylo pomálu. „Honem do školky, ať vás Alfréd neuvidí,“ přikázal Kája. Paní učitelka se v rychlosti rozloučila s panem Bronzovým a poděkovala mu za záchranu. I s Kájou se pak všichni vydali ke školce. Avšak ouha: Alfréd je zahlédl. Celý rozzuřený je začal pronásledovat. „Počkejte, darebáci, já vám ukážu,“ křičel na ně, celý rozladěný, že mu plánovaná hostina nevyšla. Odplouvající kladivoun se otočil, a když uviděl, jaké nebezpečí celé třídě hrozí, vrátil se. Co největší rychlostí, se zlověstným a výhružným pohledem, se řítil proti Alfrédovi. Při tom na něj křičel mocným hlasem: „Já ti dám hostinu. Já sám si teď na tobě smlsnu.“ Terorista se zalekl a dal se na úprk.

Když třída připlula ke školce, rodiče, učitelé i paní ředitelka s dojetím delfínky přivítali. Všichni děkovali statečné paní učitelce, že děti uklidňovala a tak nedošlo k panice. Ale největší dík pochopitelně patřil Kájovi i panu Bronzovému za jejich vskutku husarský kousek. Paní Skákavá přitulila obě děti, a jak to všechny maminky na světě dělávají, dojatě šeptala: „Děti moje, děti. Jak já jsem ráda, že jste v pořádku.“ A těšila se, celá pyšná, až panu Skákavému poví, jak statečně se jejich synek zachoval.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz