Hlavní obsah
Umění a zábava

Dobrodružství delfína Káji aneb příběhy z podmořské říše (POKRAČOVÁNÍ 8)

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Pixabay

Další pokračování příběhů delfínka Káji.

Článek

Povídka 8

JAK SE KÁJOVI NEVYPLATILA NEPOSLUŠNOST

Určitě znáte tu pohádku, jak Karkulka nesla babičce k narozeninám bábovku. Tak tahle Kájova příhoda trošičku tuto pohádku připomíná, ovšem jen trošičku. I Káju poslala maminka k babičce a i jeho cesta se změnila ve velký průšvih. Zde však podobnost končí. Jde o zcela odlišný příběh, a tak vám ho povím.

Kájova babička, paní Serafina Dlouholebá, žila s manželem a dcerou Růženou v zátoce ve Fialovém útesu. Když se Růža vdala, odstěhovala se do vedlejšího Růžového útesu - ta souhra náhod, Růžena a Růžový útes, že? - za svým mužem, panem Skákavým. Po čase se jim pak narodil synek Kája. Rodina Skákavých ráda a často byla u prarodičů na návštěvě, a když paní Dlouholebá ovdověla, snažili se Skákaví navštěvovat babičku co nejčastěji.

S věkem však často přichází zhoršení zdraví a nejinak to bylo s paní Serafínou. Tak jako u lidí i u delfínů se stářím často přichází demence (tzv. Aizhamrova nemoc). A postihla i Kájovu babičku. Hlavním příznakem je zhoršení a ubývání paměti. A v pozdních stádiích pacient ani nepoznává svoje blízké členy rodiny. Je stále více zmatený, hůře se orientuje, častěji zapomíná a nakonec jeho stav vyžaduje celodenní dozor a péči. Je to opravdu veliká potíž a péče o nemocného klade na celou rodinu značné nároky.

V poslední době se stav babičky natolik zhoršil, že Kájovi rodiče zajistili, aby k babičce docházela sociální pracovnice slečna Boženka, šikovná mladá velryba. Pochopitelně i celá rodina jí s babičkou pomáhala a tak to docela společně zvládali.

Avšak jednoho dne přišla komplikace: slečna Boženka musela neodkladně na nějakou dobu od babičky odejít a jako naschvál také ani maminka ani tatínek nemohli za babičkou na tu dobu zajít. Proto si maminka zavolala Káju a požádala ho: „Kájo, nemohl bys na chvíli k babičce ty? Nebude to na dlouho, než tě někdo další vystřídá. Hlavně dohlédni, aby babičku nenapadlo opustit jeskyňku. Ať zůstane doma. Sama ven ať nechodí, a kdyby na tom trvala, tak ji doprovodíš.“ „Tak jo,“ zavrčel Kája. Měl totiž v plánu s Filipem hledat nějakou malou jeskyňku. Takovou tajnou skrýš, kam by se mohli zašít před dozorem rodičů, a o které by nevěděla Ája, která by je zajisté otravovala v tu nejnevhodnější dobu. Asi to všichni dobře znáte, že?

Filip však právě bouchal na jeskyňku u Skákavých. „Co kdybych vzal k babičce Filipa s sebou?“ napadlo Káju. Přemluvil kamaráda a tak se vydali za babičkou oba.

Cesta do vedlejšího útesu nebyla daleká a u babičky už čekala Boženka. „Fajn, kluci, že jste tady. Musím už pospíchat. Babičce jsem tady připravila svačinu a hlavně dejte pozor, aby nikam neodešla. Těžko by pak hledala cestu zpátky. Tak ahoj.“ A kvapně vyplula z babiččiny jeskyňky.

Babička seděla v houpacím křesle a v poklidu podřimovala. Zdálo se, že si ani obou delfínků nevšimla. Kdoví, jestli si vůbec byla vědomá jejich přítomnosti. Kája s Filipem proto měli klídek na plánování zamýšlené jeskyňky. Živě si představovali, jak si to tam zařídí a jak to bude jejich velikánské tajemství. „O jeskyňce nikomu ani slovo“, rázně navrhl Filip. „Nikomu. Vůbec nikomu“, souhlasil Kája. A jak tak mudrovali a plánovali pořád dokola, napadlo je - podle nich úžasné – řešení: budou hledat jeskyňku tady, ve Fialovém útesu. „Tady nás fakt nikdo nebude hledat,“ pravil Kája a Filip souhlasil.

Babička stále pokojně klimbala v křesle a tak se rozhodli, že na chvíli, ale opravdu jen na malou chvíli, odejdou z jeskyňky ven a zkusí se po okolí porozhlédnout, zda by tu nějaká vhodná jeskyňka pro jejich účel nebyla.

Hledali usilovně, prošmejdili snad každý kout útesu. Až se jim nakonec nejvíc zalíbila malá, šikovně ukrytá jeskyňka. „Hurááá,“ zajásali oba. „To bude ono,“ radoval se Filip. „Taky si myslím,“ souhlasil Kája. Najednou však Filip vykřikl: „Propána, babička!“ Uvědomil si, že je hledání jeskyňky zaměstnalo na daleko delší čas, než zamýšleli. Rychle proto pluli nazpátek za babičkou.

A teď začala ta pravá mela. Vešli do babiččiny jeskyňky, ale babička tam nebyla. Až se z toho Kája celý třásl, co že to vyvedl. Filip se ho snažil uklidnit: „Klídek. Musíme ji přece najít, pomohu ti.“ A kdyby to nebyl takový průšvih, tak by to byla i legrace: Jakoby hráli s babičkou na schovávanou. Ale oběma opravdu nebylo do smíchu, měli velikánský strach a Kája držel slzy na krajíčku. V duchu žadonil: „Ať se babičce nic nestane, jenom ať se jí nic nestane.“ Ale babička nikde. Ne a ne ji najít.

Ta zatím seděla u známé velryby Máši, bývalé spolužačky ze školy, a vzpomínaly, jaké kousky spolu ve třídě zažily. A jakže se babička u Máši ocitla? Prostě se probrala z dřímoty a napadlo jí, že se podívá ven z jeskyňky. Naneštěstí se s Kájou a Filipem minula. A když se rozhodla vrátit domů, tak paměť vypnula, v hlavě prázdno a cestu nemohla za boha najít. Motala se stále dokola a naštěstí plula kolem Máša. Protože věděla o babiččině nemoci, došlo jí, že je ve špatné situaci. Proto ji zavedla do své jeskyňky. Požádala pak souseda, vorvaně Teofila Tupočelého, zda by nezaplul do Růžového útesu ke Skákavým. „Povězte jim, sousede, že jejich babička je v pořádku u mě a ať si pro ni zajdou.“ Naštěstí se právě vrátila Kájova maminka domů a tak spěchala za babičkou a odvedla si ji domů.

Oba delfínci, znavení a zdrcení z neúspěšného hledání se rozhodli podívat se ještě k babičce. „Co kdyby se tam přece jenom babička mezi tím vrátila?“ Jaké bylo ale jejich překvapení, když tam uviděli paní Skákavou. „Mami, promiň, nezlob se,“ kňoural Kája. Ale tentokrát se maminka opravdu velice, ale velice zlobila. „Není na tebe žádné spolehnutí, Kájo. O tom si ještě doma promluvíme.“ Filip se raději rychle rozloučil a odplaval domů.

Mamince ani Kájovi moc do řeči nebylo, oba mlčeli jak zařezaní. „To by byl snad lepší výprask než tohle zlověstné mlčení,“ pomyslil si Kája. Oba však byli rádi, že babičku mají v pořádku a když se vrátila Boženka, odplavali společně domů. To víte, že to mělo ještě dohru ta Kájova neposlušnost. Ten si dozajista bude napořád pamatovat, jak se neposlušnost nevyplácí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz