Článek
Povídka 9
PŘÍBĚH KÁJOVA KAMARÁDA FILIPA
Ještě než se s Kájou rozloučíme, nerada bych zapomněla povědět vám také příběh jeho kamaráda. Jak víte, nejlepším kamarádem Káji je spolužák Filip Stříbřitý. A tak vás asi bude zajímat i jeho příběh. A že Filipův osud je opravdu těžký, to posuďte již sami. Ale teď začneme od začátku. Když se Filip s rodiči přestěhoval do Růžového útesu a začal chodit do stejné třídy jako Kája, neměl to zprvu vůbec lehké. Šuškalo se totiž, že Filipův otec je veliký hrubián a že se dokonce zapletl s bandou loupeživých delfínů. Tato banda kradla, loupila, a co hůř, nebála se i své oběti napadat. Tato zlá pověst pak ovlivnila i Filipovo přijetí spolužáky, kteří se s ním nechtěli kamarádit. Často je i jejich rodiče nabádali, ať se Filipovi raději vyhýbají. Dokonce to dospělo až k tom, že spolužáci Filipa šikanovali, posmívali se mu a všelijak ho trápili.
V této zlé situaci zastihl jednou Kája Filipa, jak sedí smutný v šatně a polyká slzy. Kája se zajímal: „Co se ti stalo, Filipe?“ Vzlykající Filip se svěřil se svým trápením: „Už to nejde vydržet. Všichni ve třídě se proti mně spikli.“ Společně pak vypluli ze šatny a cestou domů Filip Kájovi líčil všechna příkoří. A zde začalo jejich velké přátelství.
Jednou se jim stalo cestou ze školy, že viděli tři mladé delfíny, jak doslova mučí mladšího, menšího a tím pádem pochopitelně i slabšího delfína. Pohazovali si s ním jako s mičudou, plácali ho ploutvemi a bili ho bolestivými ranami ocasem. Pro útočné delfíny to byla velice zajímavá zábava, zato napadený delfín bolestí pištěl. „Vidíš, Filipe, jak ten mrňous naříká? To je ale hrůza,“ a oba mu vypluli na pomoc. Byl z toho docela perný souboj, až nakonec tři zlí delfíni vycouvali a urychleně odplavali. Malý delfín oběma děkoval: „Díky za záchranu. To byla opravdu hrůza.“ „To byla,“ pravil Filip a snažil se napadeného delfína uklidnit. „Ale už jsou pryč. Tak bude pokoj. Bydlíš daleko?“ Zajímal se Filip. „Nechceš pro jistotu doprovodit?“ ptal se ho Kája. „Ne, bydlím kousek. To je v pořádku. A ještě jednou díky,“ rozloučil se delfínek a rychle odplul domů do bezpečí. Filip se pak obrátil ke Kájovi: „Vidíš, tak tohle jsem také zažíval často. Takovýchto partiček je skoro v každém útesu několik. Darebáci. Nerad na to vzpomínám.“ „Tak tohle jsem o tobě fakt nevěděl, co jsi zažíval za příkoří. Hrůza. Ubližovat mladším a slabším. Srabové,“ hudroval Kája.
Vidíte, že Filip měl opravdu těžkosti již odmala. A co víc, ani u Stříbřitých nebylo zdaleka všechno v pořádku. Pan Stříbřitý, Filipův otec, byl známý hrubián a zle se choval ke své ženě a ani pro ránu nechodil daleko. Filip se sice snažil mamce pomoci, ochránit ji, ale to víte, malý delfín. Za svou snahu to často slíznul také. Když tohle vyprávěl Kájovi, ten si jen povzdychl: „Ach jo, to je zlé.“
Agresivita pana Stříbřitého se však stále stupňovala. Když jednou v záchvatu zuřivosti napadl paní Stříbřitou, tak jí ublížil tak moc, že se dokonce musela nechat ošetřit bodlokem panem doktorem Pestrým. „Proboha, co se Vám to stalo? Kdo Vás takhle zřídil?“ ptal se doktor celý zaskočený mírou ublížení, které paní Stříbřitá utržila. Když se lékaři svěřila, rázně jí doporučil: „Prosím Vás, to chcete žít s takovým hrubiánem a do konce života trpět jeho zlé nálady?“ „To máte těžké, pane doktore. Víte, pořád věřím, že se to snad spraví.“ „Tak to věříte marně. Znám více takových případů a nepamatuji se, že by se to někdy změnilo,“ ujistil ji doktor Pestrý. „Mám odejít? A co Filip?“ namítla Filipova maminka. „Podívejte, paní Stříbřitá, myslím si, že i pro Filipa by bylo lepší, kdyby se zbavil strachu z nepříjemných zážitků. Chování jeho otce ubližuje nejen Vám, ale hlavně jemu. Přemýšlejte o tom.“ Ale znáte to, maminky jsou maminky a pro spokojenost dětí raději trpí a trpí. Jistě tušíte, že paní Stříbřitá pana Stříbřitého neopustila.
A tak život u Stříbřitých běžel dál ve stejných kolejích, ba co hůře, útočnost pana Stříbřitého vzrůstala. Zvláště, když se dostal do party loupeživých delfínu. Ti kradli a při tom se nebáli i zle útočit, když se napadený delfín snažit nevydat svůj úlovek. Bandité mu ho i násilím vzali a pochutnali si na něm oni. A tak se této skupiny obával celý útes. Maminky nabádaly děti: „Nikde se nepotuluj, cestou ze školy plav rovnou domů. Nikdy nevíš, kdy na ty lotry narazíš.“ Dovedete si jistě představit, že to nic příjemného nebylo, takové omezení. A když jednou náhodou Filip s Kájou plavali ze školy, opravdu na tuhle partičku narazili. Rychle se skryli, aby je ti loupežníci nezahlédli. Ke své hrůze při tom Filip uviděl, že do obávané party patří i jeho otec. „No tohle snad ne!“ štkal Filip. „Snad se o tom nedozví máma, to by ji zabilo. Má teď starost o ségru, chytla někde virózu a je jí blbě. Tak o ni mamka pečuje. K tomu ještě tohle, táta lupič. Proboha!“ „Kamaráde, tady my dva nic nezmůžeme,“ konstatoval Kája. Oba pak nepozorovaně a potichu odpluli domů.
Když Filip připlul do jejich jeskyňky, tak se i pan Stříbřitý brzy vrátil domů také. Byl celý rozkurážený, podařil se jim opravdu dobrý lup. A hned se navíc začal s paní Stříbřitou hádat. A jako obvykle nedopadla hádka dobře, bez násilí se to neobešlo. Filip se sestřičkou jen celí vyděšení přihlíželi. Byl to zase pěkný mazec.
Když druhý den paní Stříbřitá přišla na kontrolu k doktorovi Pestrému, shledal, že k jejím zraněním z minula přibyla zranění nová, čerstvá. „Proboha, ženská, to se opravdu chcete nechat stále otloukat? Já to budu muset nahlásit na sociálním oddělení, aby se na tuhle Vaší situaci podívali,“ řekl lékař rezolutně.
K tomu však nedošlo. Druhý den totiž u Stříbřitých mocně bouchala policie. Tři mečouni oznámili panu Stříbřitému, že ho předběžně zatýkají, protože je obviněn z účasti na včerejší loupeži. Paní Stříbřitá nemohla hrůzou ani polknout: „Proboha, co to má znamenat?“ obrátila se na svého muže. Ale ten neměl ani čas na odpověď, mečouni ho totiž rázně vedli na policejní stanici k výslechu.
Když se poté konal s loupeživou bandou soud, vystoupila na něm jako hlavní svědek kosatka paní Dravá. Plula totiž náhodou kolem místa, kde se právě odehrávala loupež a viděla celou bitku i krádež na vlastní oči. Naštěstí se stačila rychle ukrýt, aby si bandité svědka loupeže nevšimli. Soud nedopadl vůbec dobře a tak všichni z téhle vyvedené party včetně pana Stříbřitého skončili ve vězení.
Pro paní Stříbřitou a její děti to bylo velice těžké. Nesli těžko, že jejich manžel a otec je ve vězení. Filip celou zlou situaci rozebíral s Kájou, který mu byl velkou oporou. Jejich přátelství se tak ještě více utužilo. O Filipovu situaci se také zajímala Kájova maminka. Když jí vše Kája vyprávěl, rozhodla se zajít za paní Stříbřitou se snahou ji podpořit. Ta se nakonec rozhodla, že se již k panu Stříbřitému nevrátí. A obě maminky se začaly často navštěvovat. Nakonec nejen Filip s Kájou byli dobří přátelé, ale i paní Skákavá a paní Stříbřitá se staly dobrými přítelkyněmi.
