Článek
Děti nás často zaskočí svou vlastní, ale železnou logikou. Proti tomu snad neexistuje obrana. Tuhle příhodu z metra mám od kolegyně. Je tetou malé neteře, o které s láskou vypráví. Jednou jela s ní a její maminkou. Holčička, zjevně unavená a tedy mrzutá, začala kňučet, že okamžitě, ale okamžitě musí čůrat. Maminka ji uklidňovala a vybízela ji, ať vydrží. Budou již brzy vystupovat. To ale na dcerku neplatilo. Trvala na svém: „Já musím hned“. A přidala rafinovaně výhrůžku: „Nebo se počůrám“. Celou tuhle scénku sledovala elegantně vypadající dáma. V dobrém úmyslu pomoci utrápené matce oslovila zlobivou holčičku: „To snad ne. Kdyby ses počůrala, studilo by tě to a nastydla bys.“ Naštvaná holčička s podmračeným výrazem milou paní vyslechla, zamyslela se, nadechla a opáčila: „To ne, paní. Nenastydla. Já mám totiž teplý čurání“. Tak na to už paní odpovědět nedovedla. Vyrazilo jí to prostě dech.
