Článek
Cestování v metru je zejména pro naše nevidomé spoluobčany obtížné. Někteří však mají neocenitelného pomocníka: speciálnNa jednom večírku se sebevědomý mladík zeptal mojí dcery na její povolání. „Já jsem socka“, sdělila mu. Mladík se začal pobaveně smát. Na údiv, proč se tomu, že je sociální pracovnice, tolik směje, jí vysvětlil: „Víš, komu my říkáme „socky“ nebo „tyčkaři“? Těm, co musí jezdit metrem“. Poradila jsem, ať příště takovému frajerovi vysvětlí, že jezdit metrem je pohodlnější, často rychlejší a ohleduplnější. A hlavně ekologičtější. A tak si říkám, že nejen tihle manažerští suveréni, ale i naši volení zástupci a vládní představitelé by se měli povinně projíždět metrem, poslouchat a rozhlížet se kolem. Třeba by si pak lépe dokázali věci a hodnoty srovnat v hlavě. Vůbec by jim to neuvadilo a prospělo by to nám všem.
- oOo –
Metro si lidi postavili pro sebe. Já vím. Ale to nic nemění na tom, že s námi často cestují také zvířecí kamarádi. Když vstoupí do metra člověk třeba se psem nebo kočkou, rázem se všechno prosvětlí. Spolucestující pookřejí, usmívají se na zvířátko, ti smělejší si ho i pohladí. Děti přestanou zlobit, seniory už tolik jejich artróza nebolí. Intelektuálové odloží spisy a přestanou číst, cizí lidé se spolu dají do hovoru o tom, jak pěkný pejsek (kočička…) to je. Vzduch v celém vagónu je plný pozitivní energie. A tak si říkám: „Co kdyby dopravní podnik umístil do všech souprav metra klece se zpívajícími kanárky? Nebo akvária s rybičkami? Co by to udělalo s naší náladou? Pravda, žirafa by se do metra nevešla na výšku, slon by byl moc objemný a na krokodýla by tam bylo moc sucho. Ale nemohl by s námi cestovat k tomu speciálně vycvičený pejsek? Mám podat tenhle zlepšovací návrh?
- oOo –
Dnes všichni pořád někam spěcháme a málo jsme k sobě ohleduplní. Mačkáme se, předbíháme, strkáme do sebe. A tak ě vycvičeného psa. Jednoho takového již znám od vidění, několikrát jsme se v metru potkali. Má speciální postroj, je to od pohledu veliký „kliďas“ a dobrák. Na dálku vyzařuje velikou sebejistotou a je si vědom závažnosti svého poslání. Jen tak nic ho nerozhází. Již na schodech do metra se dokonale soustředí, aby neudělal žádnou chybu. Z obličeje jsem mu vyčetla: „Vy lidi teprve jedete do práce (nebo už z práce, to podle denní doby), ale já pilně makám. Tak mně to prosím vás víc nekomplikujte. Mám vás totiž rád, mám rád všechny lidi a rád posloužím. Haf“. Děkuji všem takovým pejskům a přeji jim dobrou službu u dobrého člověka.
