Článek
Potkat se v metru s opilcem nemusí být zrovna příjemný zážitek. Však podle dopravního řádu jsou takoví pasažéři vyloučeni z přepravy. Jeden opilý otrapa vám dovede neskutečně znepříjemnit cestování a nadlouho pokazit náladu. Vyprávěly mi však tuhle dcerky, že měly i jinou zkušenost: veselou. Potkaly totiž v nočním metru velice hovorného pána s opičkou. Měl potřebu se s každým bratřit, hned se pouštěl se spolucestujícími do hovoru. Jeho pozornost upoutala i naše děvčata. Neustále na ně mluvil, takové to „opilcovo filozofování“ to prý bylo. Zaplavoval ho pocit a potřeba všeobjímajícího porozumění a tak v řeči podotkl: „Vaše přítelkyně se nějak mračí“. „To není přítelkyně, to je sestra“, opáčila ta mladší. A opilec rázně zhodnotil svoji situaci, bedlivě si obě děvčata znova změřil a namítl: „Tak opilý zase nejsem, abych vám uvěřil, že vy dvě jste sestry“.
- oOo -
Stane se, že jedete metrem a někdo se s vámi dá jen tak do řeči. Ne vždy je to vítané, ale jsou dny, kdy vás takový neplánovaný kontakt potěší, dokonce i pohladí po duši a třeba i prosvětlí celý den. Zejména s mladým děvčetem se rádi dávají pánové v metru do hovoru. Jeden onehdy oslovil i naši dceru. Byl to takový ošuntělý chlapík neurčitého věku, snad bezdomovec. Avšak zdání klame: když se dal do hovoru, projevil se jako bezstarostný bonviván a lidový mudrlant. Vtipnou konverzací zpestřil dcerce jízdu, ukázalo se, že je příjemný společník. A tak cesta rychle uběhla. Když vystupoval, loučil se: „Já vám, drahá slečno, přeju, aby vám život křupal pod nohama jako čerstvě napadaný sníh“. To je přece nádherné přirovnání a to nejlepší přání. A tak i já vám, drazí čtenáři, přeji totéž: Ať vám to křupe!
- oOo –
Jízda metrem může být pro někoho i stresujícím zážitkem. Zejména pro pocit odcizení a manipulace, který jako účastník hromadné dopravy mohu mít. Příliš mnoho lidí, příliš velká rychlost, příliš hluku, příliš techniky. A tak je příjemné, když vás laskavý hlas z ampliónu průběžně informuje, ve které stanici metra se právě ocitáte, upozorní vás, ve kterém směru jízdy je třeba vystoupit a že vlak končí ve stanici Kačerov. Ocení to zajisté nejen mimopražští návštěvníci, ale i my roztržití z Prahy. A tak jsem si ondy pustila fantazii na špacír a představila jsem si, co by s lidmi udělala takováto moje inovace hlášení v metru:
„Ukončete spory a hádky, srdce se otvírají. Příští stanice naděje, přestup na trasu pohlazení.“„Upozorňujeme cestující, že tento vlak končí ve stanici láska.“„Příští stanice přátelství, vystupujte prosím ve správném směru jízdy.
